Přibližně před 2 lety jsem se rozhodl, vybudovat na zahradě pařeniště určené k pěstování masožravých rostlin. Tak se také stalo. Na mém webu jste se mohli dočíst něco o jeho stavbě, prvním roce fungování a teď bych na to vše rád navázal. V závěru článku si dovolím opět krátké video (pro nepravidelné čtenáře: už jedno video jsem natočil v souvislosti s pokojovou vitrínou).

   Zima 2009/10 byla poměrně mrazivá, avšak na zemi se držela téměř stále vrstva sněhu. To zapříčinilo výbornou izolaci vůči mrazu, která nechala přežít i druhům, které jsem tam přes zimu nechal "na popravu". Teď mluvím o (sub)tropických bublinatkách Utricularia bisquamata a U. livida a rosnatce Drosera capensis. Nakonec nevydržely, zvládly to ale až do jara! Více o jejich boji se můžete dočíst zde na fóru. Z rostlin, které jsem úspěšně zimoval a opět zimovat budu bych vyzdvihl tradičně všechny špirlice, mucholapky, temperátní rosnatky a temperátní tučnice. Ty přečkaly bez ztrát. Žádné zabírání místa na parapetu, tak to má být! ;)

   Na počátku dubna letošního roku jsem pařeniště mírně překopal. Prohloubil jsem ho o 3 kolečka zeminy a položil zámkovou dlažbu. Hned to vypadá lépe! A navíc je o kousek hlubší, což není na škodu. Při té příležitosti jsem ještě vypodložil betonové dlaždice před pařeništěm, které už nebyly tak rovné jako dřív - zřejmě na nich moc často stojím a očumuji kytky. Pár dní po této změně se místní krtek rozhodl vyzkoušet neprostupnost zámkovky. Krtinu jsem ve vydlážděnm pařeništi opravdu nečekal. Aspoň, že to bylo jen jednou.

   Další změnou byla drobná úprava víka. Kovové části začínaly reznout, tak jsem je obrousil, pozinkoval a natřel znovu barvou. Zatím to, až na pár odřenin, drží.