Pěstování masožravých rostlin od semínek je velice jednoduchá záležitost, ale má svá specifika, která je třeba dodržovat. A právě o tom bych tu rád napsal pár řádků, které třeba někomu pomohou v jeho začátcích.

   Obecně se dá tvrdit, že čím mladší semínka, tím lepší klíčivost. Některé druhy si dobrou klíčivost uchovávají déle než jiné. Většina běžných druhů rosnatek, mucholapek, tučnic, špirlic, byblid, bublinatek a dalších si uchovají klíčivost po několik roků. Při chladném skladování i přes 10 let.

   Některé ale potřebují pro lepší klíčení něčím nabudit. Když zůstaneme jen u nejběžnějších druhů, je tím myšlena chladová stratifikace. Je to proces, při němž jsou semínka vystavena po určitou dobu (cca 1-3 měsíce) vlhku a chladu - nahrazuje to zimní období na přírodních stanovištích rostlin. Tím si vyvodíme, které druhy to uvítají a které nikoli - chladová stratifikace je vhodná pro druhy z míst, kde se střídá teplé léto a chladná zima. (Chladová stratifikace tudíž není vhodná pro (sub)tropické druhy!) V přírodě to bývá tak, že část semen vyklíčí ještě tentýž rok a zbytek až po chladné zimě. Stejně tak to samozřejmě může být i v kultuře. V pěstitelské praxi se chladová stratifikace provádí dvěma způsoby. Prvním způsobem je umístění semen do ledničky, kde jsou v mokrém ubrousku s trochou dezinfekce (jako prevence proti plísním). Druhý způsob je přirozenější - na podzim (nebo v průběhu zimy) se semínka vysejí do květináče, který se nechá přes zimu venku. Druhý způsob bych doporučil, je podstatně pohodlnější. Dostávat totiž drobná semínka z mokrého ubrousku je někdy zkouška trpělivosti :-). 

   Semínka, která to potřebují, již máme stratifikovaná a teď přejdeme k samotnému výsevu. Je tu také více možností. Asi nejběžnější z nich je výsev na běžný pěstební substrát, v jakém rostou dospělé rostliny. Většinou tedy rašelina, případně rašelina s křemičitým pískem nebo perlitem. Semínka se pouze vysejí, nezasypávají se! Drobné semenáčky potřebují světlo, takže výsev umístíme na světlé místo jako dospělé rostliny. Substrát by měl být stále mokrý.

   Druhým způsobem výsevu je vysévání semínek do vody. Tento způsob není tak často používaný, což je škoda, protože se s ním dosahuje mnohdy lepších výsledků než při výsevech na substrát. Hlavní výhody spočívají v tom, že je to skladnější, lépe kontrolovatelné a nemusíme čelit různým neduhám substrátů, jako jsou řasy, smutnice, plísně a další. Semínka se jen vysypou do čisté vody nebo se nechají klíčit přímo ve zkumavce, v níž byla uložena a umístí se na světlo. Nejlepších výsledků dosahuji, když mikrozkumavku s výsevem umístím blízko zářivky, která vydává světlo i teplo - některé druhy vyklíčí již za několik málo dní, při výsevu na substrát při nižší teplotě by to trvalo několik týdnů. Po tom, co semínka vyklíčí, by se měly semenáčky přemístit do běžného substrátu, kde se o ně staráme jako o dospělé rostliny. Prvních pár dní po přemístění ale musíme udržovat vysokou vlhkost vzduchu i substrátu, jinak nám semenáčky, zvyklé na extrémní vlhko, mohou uschnout. Výsev do vody bych doporučil především pro semínka rosnatek, tučnic, bublinatek a genlisejí. Úplně nejlepší strategií je nechat část semínek klíčit na substrátu, část ve vodě a část nechat jako zálohu pro případ neúspěchu.

 (foto: cca dvouměsíční výsev převážně rosnatek)

   Přeji Vám, aby se výsevy vždy dařily, protože není nic krásnějšího, než si rostlinku vypiplat od semínka. Radost, kterou Vám pak udělá, když poprvé vykvete a splodí novou generaci, je zasloužená.