Obecně se dá tvrdit, že čím mladší semínka, tím lepší klíčivost. Některé druhy si dobrou klíčivost uchovávají déle než jiné. Většina běžných druhů rosnatek, mucholapek, tučnic, špirlic, byblid, bublinatek a dalších si uchovají klíčivost po několik roků. Při chladném skladování i přes 10 let.
Některé ale potřebují pro lepší klíčení něčím nabudit. Když zůstaneme jen u nejběžnějších druhů, je tím myšlena chladová stratifikace. Je to proces, při němž jsou semínka vystavena po určitou dobu (cca 1-3 měsíce) vlhku a chladu - nahrazuje to zimní období na přírodních stanovištích rostlin. Tím si vyvodíme, které druhy to uvítají a které nikoli - chladová stratifikace je vhodná pro druhy z míst, kde se střídá teplé léto a chladná zima. (Chladová stratifikace tudíž není vhodná pro (sub)tropické druhy!) V přírodě to bývá tak, že část semen vyklíčí ještě tentýž rok a zbytek až po chladné zimě. Stejně tak to samozřejmě může být i v kultuře. V pěstitelské praxi se chladová stratifikace provádí dvěma způsoby. Prvním způsobem je umístění semen do ledničky, kde jsou v mokrém ubrousku s trochou dezinfekce (jako prevence proti plísním). Druhý způsob je přirozenější - na podzim (nebo v průběhu zimy) se semínka vysejí do květináče, který se nechá přes zimu venku. Druhý způsob bych doporučil, je podstatně pohodlnější. Dostávat totiž drobná semínka z mokrého ubrousku je někdy zkouška trpělivosti :-).
(foto: výsev rosnatek na rašelinu, cca měsíc po výsevu)
(foto: výsev rosnatek na rašelinu, cca 2 měsíce po výsevu)