Po pěti letech čekání s hrdostí píši následující řádky. Poprvé totiž vykvetl můj nový kříženec dvou mexických tučnic, Pinguicula moctezumae a Pinguicula cyclosecta, čili dvou poměrně svérázných a těžko zaměnitelných druhů. Říkejme mu zkráceně Pinguicula × moctesecta a pojďme si jej představit blíž.

 Ale začněme historií. Téměř přesně před pěti lety, na podzim 2009, se mi podařilo oba druhy mezi sebou sprášit. Abych byl přesný, věděl jsem, že se opylovaly, ale nebyla jistota, že navzájem. Některé z mexických tučnic, např. právě P. moctezumae, jsou totiž s lehkou pomocí schopny samoopylení. Dosti pravděpodobná teorie tedy byla, že tučnice nepřijaly cizí pyl a použily svůj vlastní. Ale to se nezjistí, dokud se semínka nevysejí, nevyklíčí a na semenáčích se neprojeví některé z typických znaků daných druhů.
 

 A tak se po dozrání semeníků přešlo k výsevu. Semena z P. moctezumae byla podstatně větší a lépe vypadající než ta z P. cyclosecta. To se projevilo i na klíčivosti a životaschopnosti semenáčů. Ty z P. cyclosecta se nakonec vůbec nedochovaly. Věnujme se tak jen semínkům sesbíraným z P. moctezumae. Semena vyklíčila snad všechna a poměrně rychle (za méně jak měsíc). Horší to bylo s jejich úmrtností, což je pro tučnice obecně celkem typické. 
 

 Z řádově desítek semenáčů se dospělosti dožilo jen několik, z nichž dva pěstuji dodnes a zbytek jsem jako „zálohy“ porozdával. Jak už asi tušíte, křížení se podařilo – projevilo se to již na mladých semenáčích, které měly nápadně zakulacenější listy než má jejich matka (ta je má špičaté). Jak rostly, byly potvrzující znaky víc a víc vidět.  
 

 Tučnice jsem pěstoval v různých podmínkách, nejvíce na jižním okenním parapetu se stíněním, ale část svého života rostly například i pod zářivkou. Po obou svých rodičích zdědily skvělé růstové vlastnosti; nic jiného se ani nedalo čekat, neboť P. moctezumae je jednou z nejvděčnějších masožravek vůbec a P. cyclosecta na tom není o moc hůř. Při pěstování neuděláme chybu, když se budeme držet obecných zásad kultivace mexických tučnic.
 

 Kříženec Pinguicula × moctesecta je téměř dokonalým průměrem svých rodičů. Ať už se jedná o vzrůst, tvar a barvu listů, či květů, vždy je to něco mezi oběma rodičovskými rostlinami. 

 Listová růžice je výrazně dvojtvará, zejména díky genům otcovské P. cyclosecta. Zimní listy jsou jednoduše oválné, krátké, bez masožravých tentakul. Letní listová růžice je podstatně větší. Průměr okolo 12 cm. Listy jsou dlouhé, na koncích zakulacené. Když je rostlinám dáno příhodného osvětlení, často je na nich znatelný nádech do modro-fialova, tolik typický pro P. cyclosecta. 
 

 Rostlina poprvé vykvetla až nyní, po pěti letech pěstování. Při té příležitosti jsem pořídil většinu fotek z tohoto článku. I květy jsou velmi podobné obou rodičům. Květní svol má délku přibližně 10 cm a květ je široký i vysoký cca 3 cm. Výrazná je dlouhá (cca 4 cm) ostruha.

 To je asi vše, s čím jsem se s vámi chtěl podělit a věřím, že se „moje“ Pinguicula × moctesecta mezi pěstiteli neztratí a bude ozdobou nejedné sbírky. Již nyní ji někteří z vás jistě pěstují, neboť se během těch let podařilo několik rostlin namnožit.