Světelné podmínky jsou teď nejhorší v celém roce, ale bublinatky se s tím celkem dobře vypořádávají. Je na nich znát pouze pomalejší růst, což je jeden z důvodů, proč tento měsíc nebudu rozepisovat stavy jednotlivých druhů, ale shrnu všechny v jednom textu. Pravděpodobně budu druhy jednotlivě rozepisovat jen jednou za 2 měsíce, jelikož rozdíl za jeden měsíc růstu není tak razantní, aby se o něm dalo zajímavě psát.

   Velkým problémem se teď zdá být zasolování substrátu. Je znát pouze na 2 druzích - na Utricularia bisquamata a reticulata. Oba druhy mají zřejmě tvar listů jako dělaný k usazování minerálních látek, což je před ostatními handicapuje. Obzvlášť mě to mrzí u Utricularia reticulata, která díky zasolování téměř ztrácí možnost mít převahu nad U. sandersonii - svou největší rivalkou. Ovšem nic ještě není ztracené, kdo ví, co se v budoucnu stane...