Nastává zima a na světlomilnějších rostlinách je to znát. Bublinatky jsou na světlo poměrně nenáročné, tudíž to na nich není tolik vidět. Nedostatek světla u nich pouze brání v nasazování květů, kterého se tedy nejspíš dočkáme až na jaře (s výjimkou U. sandersonii ... samozřejmě). Pěstební podmínky jsou jinak stále stejné, pouze se změnila zálivková voda - dešťová voda už není k dispozici, takže musím používat odstátou vodu z kohoutku. Zasolování substrátu je už malinko znát, ale není to tragické. V pěstební nádobě to začíná houstnout a rozdíly ve vitalitě jednotlivých druhů se prohlubují - přesně to je cílem Měchýřkové invaze.

poznámky k jednotlivým druhům:


1. Utricularia bisquamata
Tento druh se zdá být jedním z nejvitálnějších. Kromě hustého porostu asimilačních prýtů je skrze průhlednou nádobu vidět i hustá spleť prýtů podzemních.

2. Utricularia dichotoma
Rovněž jeden z nejlépe rostoucích druhů. Narozdíl od Utricularia bisquamata je pro mě překvapením - čekal jsem pomalejší růst. Pod zemí však zatím nejsou žádné prýty vidět, tato bublinatka bude tedy nejspíše více investovat do asimilačních částí, které jsou i poměrně mohutné.

3. Utricularia flaccida
S tímto druhem se již pomalu loučím. Nad ani pod povrchem není vidět žádná její část. Zatím nedělám žádné definitivní závěry, jelikož je stále naděje, že stagnuje pod zemí, kde není vidět.

4. Utricularia livida
Jak jsem již psal dříve, jsem tímto druhem dosti překvapen. Očekával jsem velmi rychlý růst a teď koukám na několik málo lístečků. Ani pod zemí není vidět nějaká přehnaná vitalita.

5. Utricularia monanthos
Utricularia monanthos roste o něco málo vitálněji než Utricularia livida. Podzemní části však nejsou vidět vůbec a druh je celkově dosti řídký a roztahaný.

6. Utricularia pubescens
Pěkně rostoucí bublinatka, u níž ale tipuji, že se nemá moc chuť rozrůstat do šířky (v porovnání s jinými). To je v tomto klání velkou nevýhodou. Podzemních prýtů je vidět jen málo.

7. Utricularia reticulata
První nebo druhý nejvitálnější druh celé nádoby. Nejhustší spleť asimilačních prýtů ze všech, podzemních prýtů je také mnoho, ale jsou jen těsně pod povrchem. A proč první nebo druhá nejvitálnější? O tuto pozici se bude přít ještě s Utricularia sandersonii. Utricularia reticulata má převahu ve své hustotě, ale nedokáže se šířit tak rychle do vzdálenějších míst jako Utricularia sandersonii.

8. Utricularia sandersonii
O prvenství soupeří se sousední Utricularia reticulata, nad níž má převahu v rychlém rozrůstání do vzdálených míst. Toho dosahuje dlouhými šlahouny, které často dosahují až na druhý konec nádoby a zaplétají se do okolních druhů. Naopak slabinu má v tom, že nedokáže tvořit tak hustou spleť asimilačních prýtů a těžko říct, jestli se její šlahouny dokáží uchytit v tak hustém koberci Utricularia reticulata. Stále je to jediný kvetoucí druh, avšak květů už ubývá. Sprašování s úzkokvětou formou téhož druhu se daří a rostlina produkuje semínka. Ta však nenechám spadnout na substrát - generativní rozmnožování není účelem experimentu, zajímá nás jen vegetativní rozrůstání.

9. Utricularia subulata
Jeden z méně vitálních a nenápadných druhů. Ale řekl bych, že se jen tak neztratí.

10. Utricularia warburgii
Jedna z nejvitálnějších bublinatek v nádobě. Má mohutný nadzemní i podzemní systém prýtů.

11. Utricularia gibba
Čekal jsem rychlejší a výraznější růst, nakonec je vidět tento obojživelný druh jen na několika málo místech. (jen pro připomenutí: Tento druh jsem rozkouskoval a zamíchal do celého substrátu, ne jako ostatní druhy.)