Kdo pěstuje masožravky nebo jiné rostliny venku, určitě to dobře zná. Díry v listech, chybějící listy, chybějící rostliny, slizové cestičky a strach sáhnout na květináč, abyste rukou nerozmáčkli dobře schovaného a ještě lépe živeného slimáka. A je jedno, zda máte skleník nebo pěstujete rostliny úplně volně venku. 

 Na slimáky existuje spousta triků, ale málokterý funguje opravdu spolehlivě. Třeba sklenice s pivem. Slimáci do nich nalezou a utopí se. Pěstitel je šťastný, kolik desítek slimáků přes noc zničil. Jenže kytky zas o kus menší nebo děrovanější a problém neustává. Pro početnou slimáčí armádu to byla jen malá ztráta. Stejně fungují všechny možné jedovaté granule, které slimáky omezí, ale ne zastaví. Věřte mi, po pár letech mi to lezlo krkem a byl jsem z toho patřičně zoufalý. Venku jsem nemohl mít nic cennějšího a i ty nejobyčejnější druhy masožravek nápor slimáků sotva zvládaly. Velká škoda, protože vím, že venku v pařeništi mi rostliny rostly o mnoho lépe než na parapetu. Nedalo mi to a stále jsem přemýšlel, jak problém vyřešit. Uvažoval jsem o nákupu parazitických hlístic, protože ty na smutnice (Steinernema feltiae) fungují skvěle a nemohu si je vynachválit. Jenže hlístice ničící slimáky (Phasmarhabditis hermaphrodita) podle informací na internetu zabírají jen na malé jedince a problém by to tak nevyřešilo hned, nejspíše ani během jedné sezóny, a na to já byl příliš netrpělivý. 
 

 Nejvíc jsem přemýšlel nad bariérami, které slimáci nedokáží překonat. Už dříve jsem zkoušel dávat do pařeniště mátu, pažitku a jiné byliny, jež slimáky zaručeně odpuzují. Ovšem když jsem letos sklízel mátu na sušení a v nevelkém trsu našel asi 30 slimáků, pochopil jsem, že tudy cesta nevede. Vodní příkopy, pasta plná drobných jehliček, která by se nanesla okolo pařeniště a slimáci by ji nezvládli přelézt – i takové nesmysly se mi honily hlavou. To už byl jen krůček k tomu, abych začal uvažovat o bariéře ze soli. A sůl se opravdu ukázala jako řešení! V jednoduchosti je krása.

 O solení nasbíraných slimáků jsem slýchával často. Sůl slimáka rychle dehydratuje a on umírá. To samotné problém neřeší. Ale co právě bariéra ze soli, která se nasype kolem místa, kde se pěstují rostliny? To bylo to řešení, které jsem hledal. 
 

 Vzal jsem průmyslovou sůl, kterou dáváme do bazénu (je úplně jedno, jakou formu sypkého chloridu sodného použijete) a nasypal ji kolem rostlin v pařeništi. Zkrátka tak, aby slimáci neměli možnost dolézt zvenčí na rostliny jinudy než přes sůl. Pařeniště jsem před tím vším vyčistil od slimáků, které se mi podařilo nalézt. Výsledek se dostavil téměř okamžitě. Příští den žádné nové slizové cestičky, žádné poničené rostliny, jen několik nasolených slimáků na okraji pařeniště, kteří se chtěli dostat dovnitř, ale sůl je rychle zastavila. Takto to pokračovalo i další dny, týdny a já byl spokojený, jak mi vše zas krásně roste. Po čase jsem do pařeniště navrátil i křehčí a cennější druhy. 

 Sůl uvnitř pařeniště vydrží řádově týdny, než ji spláchne protékající dešťová voda nebo zapadá nečistotami. Pruh soli, který jsem pro jistotu nasypal ještě na chodníček před pařeništěm, kam běžně prší, byla po prvních deštích pryč. Naštěstí nebyla potřeba a hlavní bariéra uvnitř nepropustila jediného slimáka. Co se týče finanční náročnosti, je to za hubičku oproti jiným metodám, navíc to na rozdíl od většiny z nich spolehlivě funguje. Pytel posypové soli koupíte za pár desetikorun a víc nepotřebujete.
 

 Pochopitelně je třeba brát v úvahu to, že sůl nesvědčí ani rostlinám! Proto je důležité zajistit, aby s ní nepřišly do většího přímého kontaktu. V pařeništi s podlahou ze zámkové dlažby to nebylo složité – stačilo mít všechny květináče v podmiskách nebo vaničkách. Sůl jsem nasypal i pod ně, abych eliminoval také případné slimáky zalezlé v substrátech, kteří vylezou až na noc a budou cestovat mezi květináči. Doposud jsem nezaznamenal žádnou negativní reakci rostlin, spíše naopak. Nyní konečně nerušeně rostou a špirlice mají po dlouhé době láčky bez ozdobného děrování. 

 Bariéry ze soli mají značnou nevýhodu v tom, že je nelze použít všude. Ideální budou do skleníků a pařenišť, jako je to mé. Naopak nepoužitelné jsou na běžné záhonky – nejen proto, že by sůl dlouho nevydržela, ale i kvůli zasolování půdy.    

 Zajímavým postřehem pro mě je, že sůl slimáky neodpuzuje. Bez ostychu na ni nalezou a já pak posbírám jejich suché ostatky. Mám radost, že problém se slimáky má konečně řešení, navíc tak jednoduché. A věřím, že mnohým čtenářům to může být návodem či inspirací.