Subdoména mrjs.iplace.cz hostila jeden z nejrozsáhlejších českých webů věnovaných masožravým rostlinám. Pod hlavičkou Masožravé rostliny JS – Masožravky tu vznikala od přelomu nultých a desátých let doslova malá online encyklopedie: popisy všech masožravých rodů, podrobné pěstitelské návody, přehled druhů rostoucích na území České republiky, seznam autorovy sbírky čítající stovky položek a samostatná fotogalerie u každé rostliny. Archiv Wayback Machine web zachytil ve více než tisíci jednotlivých stránek, což z něj v rámci celého free-hostingu iplace.cz dělá zdaleka nejobsáhlejší projekt.
Web byl postavený na službě Webgarden, ale svým rozsahem i odbornou úrovní běžnou free-hostingovou vizitku daleko přesahoval – odkazovaly na něj i encyklopedické zdroje a mezi českými pěstiteli masožravek patřil k základním referencím.
Struktura webu
Navigace stránek se dělila na několik hlavních rubrik:
- Rody MR – systematický přehled šestnácti masožravých rodů, každý s vlastní podrobnou stránkou
- Má sbírka – anotovaný seznam pěstovaných druhů, kultivarů a forem s fotografiemi
- Masožravé rostliny v ČR – přehled původních i uměle vysazených druhů na českém území
- Co se jinam nevešlo – články, cestopisy a pěstitelské experimenty
- Odkazy – rozcestník na další české i zahraniční zdroje
Nabídka přebytků rostlin byla časem přesunuta na samostatný web mimo iplace.cz, takže samotná subdoména zůstala čistě informačním projektem.
Encyklopedie rodů
Jádrem webu byly stránky jednotlivých rodů. Každá měla stejnou přehlednou strukturu: zařazení do botanického systému, popis lapacího mechanismu, počet druhů a jejich variabilita, přirozené rozšíření a biotopy, a poté praktická pěstitelská část – umístění, osvětlení, teplota, zálivka, substrát a nádoby, nároky na vzduch, hnojení a krmení, množení, choroby a škůdci a závěrečné shrnutí.
Mucholapka (Dionaea)
Nejznámější masožravce se dostalo obsáhlého výkladu. Rod tvoří jediný druh, mucholapka podivná, jehož vnitrodruhová variabilita je ale podle autora zcela mimořádná – kultivarů, mutací a forem existuje takové množství, že sestavit jejich úplný seznam prakticky nelze. Text upozorňoval na dvě věci, které začínající pěstitelé nejčastěji podceňují: nutnost chladného zimování a obrovské nároky na světlo. Naopak varoval před oblíbeným „krmením” pastí – každá past podle webu snese jen zhruba šest sevření a umělé krmení rostlinu zbytečně vysiluje. Zaznělo i smutné konstatování, že mucholapek je dnes víc na parapetech než ve volné přírodě, kde jim zbyly poslední lokality v Severní a Jižní Karolíně.
Rosnatka (Drosera)
Rosnatky byly na webu popsané jako druhý druhově nejbohatší masožravý rod s přibližně 150 druhy, které web dále členil do ekologických skupin – australské pralesní, tropické a subtropické, hlíznaté, trpasličí, druhy vyžadující chladovou periodu a okruh Drosera petiolaris. Pěkně popsaný byl lepivý lapací mechanismus: hmyz dosedne na kapku, kterou považuje za vodu, a rostlina k němu během minut až hodin přikloní i okolní tentakule, u řady druhů se tvaruje celý list.
Láčkovka (Nepenthes)
Tropické polokeře a liány, které v přírodě dorůstají délky až třiceti metrů, dostaly nejpraktičtější pěstitelskou část. Web rozlišoval nížinné a horské druhy podle teplotních nároků, doporučoval vzdušný substrát z rašeliny, rašeliníku, perlitu, borové kůry a dřevěného uhlí a věnoval se i tehdy nové zkušenosti, že řada odolnějších druhů si dobře zvykne na obyčejný okenní parapet místo uzavřené vitríny. Nechyběla ani zmínka o druzích, jejichž láčky slouží drobným savcům jako záchod a rostlina zužitkovává jejich trus.
Masožravky v české přírodě
Samostatná kapitola patřila druhům rostoucím u nás. Web uváděl třináct původních druhů a dva jejich křížence, vázaných na trvale mokré lokality s minimální konkurencí okolní vegetace – rašeliniště, podmáčené louky, rybníky a jezírka, nejčastěji v horských oblastech a na Třeboňsku. Zmíněné byly aldrovandka měchýřkatá, rosnatky anglická, prostřední a okrouhlolistá, tučnice obecná a celá řada bublinatek. Zvláštní pozornost dostala tučnice česká, endemit rostoucí jen na několika málo českých lokalitách, z nichž podle webu prosperovaly pouze dvě.
Autor zároveň varoval před vysazováním pěstovaných rostlin do přírody: zavlečené rostliny se mohou křížit s původními populacemi a ohrozit je. Tomuto tématu věnoval i samostatný článek s výmluvným úvodem o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly.
Sbírka a články
Rubrika „Má sbírka” popisovala sbírku budovanou zhruba od roku 2007, která ve své vrcholné době přesáhla 350 položek – druhů, kříženců, forem i kultivarů – a časem byla z časových a prostorových důvodů zredukována na udržitelnější rozsah. Převažovaly v ní rosnatky a bublinatky, rostliny byly umístěné na parapetech, v pokojové vitríně a v zahradním pařeništi na Nymbursku.
Sekce „Co se jinam nevešlo” fungovala jako blog s odbornějším přesahem. Objevily se v ní texty o stavu populací rosnatky prostřední v ČR, o české tučnici, o novém kříženci mexických tučnic, který autorovi poprvé vykvetl po pěti letech čekání, ale i cestopisné reportáže – za orchidejemi do italského národního parku Gargano nebo za severskou přírodou a masožravkami do finského Lemmenjoki za polární kruh. Nechyběly ani ryze praktické návody, například o ochraně rostlin před slimáky.
O této stránce
Tato stránka je rekonstrukce zaniklého webu mrjs.iplace.cz, vytvořená na základě snímků uložených v archivu Wayback Machine. Nejedná se o oficiální ani aktuální stránky původního projektu a uvedené informace nemusí odpovídat současnému stavu poznání ani platné legislativě na ochranu přírody. Osobní kontaktní údaje a jméno autora byly z rekonstrukce záměrně vynechány. Původní podobu webu si můžete prohlédnout v archivu Wayback Machine.