stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Epifytické druhy a jim podobné

 

popis:  Bublinatky z této skupiny jsou obvykle větší než druhy z častěji pěstované skupiny terestrických. Asimilační prýty mohou mít u některých druhů i přes 30 cm (U. reniformis, U. longifolia), květy jsou často také poměrně velké a nesmírně dekorativní. Někdy jsou mírně podobné orchidejím, i proto je jedna z jejich sekcí nazvána Orchidioides. Tato ekologická skupina bublinatek zahrnuje druhy rostoucí především na velmi vzdušných půdách (mechové polštáře apod.), ale mnohdy rostou současně také v půdách podobných jako u předchozí skupiny. Nejsou většinou tak vlhkomilné jako jiné druhy svého rodu a v přírodě přežívají i krátkodobá vyschnutí, a to pomocí svých podzemních hlíz (ne všechny druhy je tvoří), jejichž velikost je od několika mm po 3 cm. Velice zajímavou ekologii mají druhy U. reniformis, U. nelumbifolia a U. humboldtii, které v přírodě přednostně osidlují vodní cisterny bromeliovitých rostlin, tudíž rostou částečně ve vodě.

rozšíření a biotopy:  Epifyticky rostoucí druhy a jim podobné nalezneme v tropickém pásu Jižní a Střední Ameriky, některé méně výrazné také v Africe a Asii. Vyskytují se nejčastěji v prosvětlených vlhkých lesích, kde prorůstají v kobercích mechů. Mohou se vyskytovat rovněž v blízkosti vodních toků nebo na drsných skalnatých biotopech jihoamerických stolových hor. 

umístění:  Většině druhů vyhovuje větraná vitrína nebo polostinný okenní parapet. Možné je i letnění (vyjma chladnomilných druhů, které by nemusely přežít vysoké letní teploty).

osvětlení:  Nejuniverzálnějším řešením je dostatek rozptýleného světla nebo silné umělé osvětlení, ovšem většina druhů dokáže růst i v polostínu (tj. několik hodin přímého slunce denně, zbytek rozptýlené světlo).

teplota:  Jedná se spíše o chladnomilnější druhy, kterým přehřívání nedělá dobře. Obzvlášť pak druhům z vysokých poloh (U. quelchii, U. campbeliana), pro které je růstové optimum okolo 20 °C nebo ještě níže. Ostatním druhům vyhovují teploty pokojové nebo letní venkovní.

zálivka:  Jsou druhy, u kterých je nejlepší nechat květináčky stát v podmisce s vodou (U. humboldtii, U. reniformis, U. nelumbifolia, U. longifolia, U. praelonga aj.). Další druhy vyžadují mírnější kolísavou zálivku, při níž může substrát občasně i mírně proschnout. Jsou jimi hlíznaté druhy U. alpina, U. asplundii, U. endresii, U. jamesoniana, U. praetermissa, U. quelchii, U. campbeliana a další. U těchto druhů může několikatýdenní snížení zálivky na minimum nabudit rostlinu ke kvetení (stejně tak mírné snížení teploty). K zálivce používáme přednostně měkkou vodu.

nádoby, substrát, přesazování:  Nejlepších úspěchů se většinou dosahuje se středně velkými děrovanými květináčky. Substrát by měl být vzdušný. Možno použít čistý živý rašeliník nebo jeho libovolnou směs s perlitem a rašelinou. Přesazujeme podle potřeby a nesnažíme se při tom rostlinu příliš očišťovat od starého substrátu, kterým bývá hustě propletená svými podzemními prýty. Mohlo by při tom dojít k jejímu zbytečnému poškození.

vzduch:  Vhodné je dobré větrání, vyšší RVV není na škodu.

hnojení a krmení:  Hnojení umělými hnojivy se nedá doporučit a krmení je prakticky těžko proveditelné. Nanejvýš lze do substrátu nebo vody aplikovat drobné vodní živočichy (např. s rybniční vodou).

množení:  Vegetativně se tyto druhy množí především dělením trsů. Menší oddělené prýty u většiny druhů neregenerují. Generativní množení je často velmi jednoduché, pokud máme semínka. Rostliny kvetou zřídka, nejsou běžně samosprašné, ale s naším přičiněním můžeme získat semínka i z jediné kvetoucí rostliny. Opylujeme navzájem její jednotlivé květy, tato metoda bývá úspěšná a získáme tak mnoho dobře klíčivých semínek. Výsev většiny druhů se provádí na čistou rašelinu a semena klíčí obvykle okolo jednoho měsíce po vysetí. Zvláštností jsou druhy U. humboldtii, U. nelumbifolia a U. reniformis, které vytvářejí větší semena s vyvinutým zárodkem nové rostliny. Po styku s vodou dojde během několika minut až hodin k viditelnému klíčení. Tyto druhy se vysévají přímo do vody. V rychlosti klíčení to jsou rekordmané v celé rostlinné říši.

choroby a škůdci:  Tyto druhy mají v oblibě mnozí škůdci. Při použití chemických prostředků ale musíme dávat pozor na rostlinu, aby vlivem přehnané koncentrace nedošlo k jejímu popálení. Velmi zákeřné je u větších druhů padlí, proti kterému se dá bojovat fungicidy. Nutný je ale včasný zásah.

shrnutí:  Tato skupina bublinatek je nesmírně lákavá pro každého sběratele i obdivovatele rostlin. Mnohé druhy jsou na pěstování relativně jednoduché (U. alpina, U. nelumbifolia, U. longifolia aj.), najdou se mezi nimi ale i pěstitelské oříšky, které se daří rozlousknout jen při výborných pěstebních podmínkách. Celkově bych tuto skupinu doporučil spíše pokročilejším pěstitelům.

vybraní zástupci:
Utricularia alpina
Utricularia asplundii
Utricularia campbelliana
Utricularia endresii
Utricularia humboldtii
Utricularia jamesoniana
Utricularia longifolia
Utricularia mannii
Utricularia nelumbifolia
Utricularia praetermissa
Utricularia quelchii
Utricularia reniformis
Utricularia unifolia 
 
 
 
.
U. nelumbifolia × reniformis
U. nelumbifolia × reniformis
U. alpina
U. alpina
U. alpina × endredii
U. alpina × endredii
U. quelchii - podzemní hlízy
U. quelchii - podzemní hlízy
U. quelchii
U. quelchii
U. longifolia
U. longifolia
U. nelumbifolia × reniformis - semínka pár dní po vysetí
U. nelumbifolia × reniformis - semínka pár dní po vysetí
U. nelumbifolia v růžici bromélie
U. nelumbifolia v růžici bromélie


Více fotografií ZDE (bez rozlišení ekologických skupin).








.
20.07.2014 14:48:14
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one