stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Tučnice tvořící přezimovací pupeny

 

popis:  Druhy z této skupiny se od ostatních liší způsobem přezimování. Na podzim začnou ve středech listových růžic vytvářet hibernacula - přezimovací pupeny. Jsou pak mnohem odolnější vůči krutým mrazům, kterým často ve svých domovinách musí čelit. Hibernacula jsou velikosti do 3 cm, listové růžice ve vegetačním období mají průměr od 10 až do 50 cm (Pinguicula vallisneriifolia). Květy bývají velké a ozdobné, navíc obvykle samosprašné. Vnitrodruhová variabilita není zanedbatelná, existuje i mnoho kříženců, kteří si mnohdy zachovávají plodnost. 

rozšíření a biotopy:  Všechny druhy jsou rozšířeny na severní polokouli, převážně v Evropě. Méně se vyskytují v Severní Americe a Asii. V Česku máme 2 původní druhy - Pinguicula vulgaris (tučnice obecná) a Pinguicula bohemica (tučnice česká). Poslední jmenovaná je dokonce naším endemitem, majícím už jen několik posledních lokalit. Počet jedinců však díky managementové činnosti na 2 nejperspektivnějších lokalitách uspokojivě stoupá, a proto druhu již nehrozí vymření, jak tomu bylo dříve. Stále je však na seznamu kriticky ohrožených druhů naší květeny, odkud se už asi nedostane - chybí vhodné biotopy, na které by se mohl v budoucnu rozšířit. Tučnice obecná je u nás silně ohroženým druhem. Oba zmiňované druhy se v přírodě kříží a vzniká kříženec Pinguicula × dostalii (tučnice Dostálova); recentně však existuje jen jediná jeho lokalita. Mimo těchto přirozeně se vyskytujících druhů se na našem území můžeme setkat i s uměle vysazenými tučnicemi velkokvětými (Pinguicula grandiflora) i jinými druhy. Tučnice česká je nížinným druhem, kdežto většina ostatních druhů této ekologické skupiny je vázána na vyšší nadmořské výšky. Stanoviště musí být celoročně zamokřená s minimální konkurencí okolní vegetace. Viděl jsem již lokality hustěji zarostlé jinými rostlinami - tučnice přežívaly, ale byly mnohem menší a méně vitální, než na běžných lokalitách. Rostliny rostou vyjma klasických zamokřených pramenišť, rašelinišť nebo slatinišť často také na kolmých mokvavých vápencových stěnách nebo na převisech, kde visí i „hlavou dolů".

umístění:  Tyto druhy jsou vhodné pro celoroční pěstování venku v zahradním rašeliništi, pařeništi nebo nevytápěném skleníku. Naopak vůbec se nehodí do bytových podmínek - vyžadují proměnlivou teplotu a chladné zimování. Umístění volíme celkově spíše chladnější. Hibernacula je možné na zimu přemístit do sáčku s rašeliníkem a do ledničky.

osvětlení:  Tučnice milují mnoho světla, ale v kulturních podmínkách jim plné oslunění většinou dopřávat nemůžeme - docházelo by totiž k přílišnému přehřívání substrátu, které vede přinejmenším k předčasnému zatáhnutí do hibernacula. V přírodě jsou jejich biotopy obvykle permanentně ochlazované protékající vodou. Proto v kultuře volíme raději polostín nebo stín s dostatkem rozptýleného světla. Zimující hibernacula světlo nepotřebují.

teplota:  Většině druhů vyhovují naše venkovní teploty nebo teploty o trochu nižší. V případě volného venkovního zimování se doporučuje hibernacula přikrýt chvojím, aby zbytečně příliš nepromrzla nebo nevyschla.

zálivka:  V létě by měla být velmi vydatná, v zimě můžeme trochu snížit. Vyschnutí substrátu vede ve většině případů k úhynu rostliny.

nádoby, substrát, přesazování:  Nádoby volíme spíše větší pro udržení stabilních podmínek. Podle nároků na substrát tuto skupinu dělíme na 3 podskupiny: kyselomilné druhy, druhy rostoucí na zásaditých půdách a druhy tolerující oba typy půd (viz. vybraní zástupci). Kyselomilným druhům vyhovuje směs rašeliny a písku nebo perlitu v poměru 2 : 1, druhům rostoucím na zásaditých půdách můžeme dopřát směs rašeliny, písku a vápencové drti v poměru 2 : 1 : 1 nebo použijeme vápencovou jílovou půdu přímo z přírody. U třetí skupiny si můžeme vybrat z obou předchozích možností. Přesazujeme podle potřeby, a to nejlépe v klidovém období.

vzduch:  Potřeba je čerstvého pohyblivého vzduchu, vyšší RVV není na škodu.

hnojení a krmení:  Opatrné hnojení na list velmi zředěným hnojivem rostlinám během vegetace prospívá, stejně tak krmení drobným hmyzem.

množení:  V klidovém období rostlina sama vytváří dceřinná hibernacula, ze kterých na jaře vyrostou nové rostliny. Pinguicula vallisneriifolia vytváří také stolony. Generativně se tučnice množí snadno, navíc jsou často samosprašné; kvetou většinou na jaře a to i několika květy. Semínka vyžadují chladovou stratifikaci, po níž se vysejí na běžný pěstební substrát. Klíčí vcelku ochotně a následné pěstování nečinní potíže.

choroby a škůdci:  Pozor si musíme dávat především na plísňová onemocnění způsobená nevhodnými podmínkami. V případě hibernacul se často doporučuje i preventivní použití fungicidů. Co se týče škůdců, jsou tučnice napadány jako jiné rostliny. Použití chemie je možné, ale při agresivnějším přípravku hrozí popálení listů.

shrnutí:  Pokud máme pro rostliny vhodné umístění, jedná se o velmi vděčné druhy, které se dají doporučit i začátečníkům.


vybraní zástupci: 
 
 druhy rostoucí na kyselých půdách:
Pinguicula algida*
Pinguicula nevadensis
Pinguicula ramosa
Pinguicula variegata*
Pinguicula villosa*

 druhy rostoucí na zásaditých půdách:
Pinguicula fiorii
Pinguicula grandiflora subsp. rosea
Pinguicula longifolia
Pinguicula mundi
Pinguicula poldinii
Pinguicula vallisneriifolia
Pinguicula vulgaris f. bicolor

 druhy tolerující oba typy půd:
Pinguicula alpina
Pinguicula balcanica
Pinguicula bohemica
Pinguicula corsica
Pinguicula grandiflora
Pinguicula leptoceras
Pinguicula macroceras
Pinguicula vulgaris

* tyto 3 druhy jsou výrazně chladnomilnější a pro jejich pěstování jsou nutné speciální chladicí boxy, dále se o nich zmiňovat nebudu
 
 
 
 
.


 
P. vulgaris - hibernakulum
P. vulgaris - hibernakulum
P. vulgaris
P. vulgaris
P. vulgaris
P. vulgaris
P. grandiflora
P. grandiflora
P. grandiflora subsp. rosea
P. grandiflora subsp. rosea
P. grandiflora subsp. rosea × poldinii - hibernakulum
P. grandiflora subsp. rosea × poldinii - hibernakulum
P. grandiflora subsp. rosea × poldinii
P. grandiflora subsp. rosea × poldinii
P. longifolia × grandiflora
P. longifolia × grandiflora
P. vallisneriifolia
P. vallisneriifolia
P. bohemica
P. bohemica
P. bohemica
P. bohemica
P. bohemica
P. bohemica


Více fotografií ZDE (bez rozlišení ekologických skupin).








.
20.07.2014 12:51:41
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one