stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Tučnice tvořící jednotvaré listové růžice

 



popis:  Tato skupina tučnic je velmi široká a obsahuje druhy s různými ekologickými nároky. Protože se ale v kultuře objevují jen zřídka (některé druhy vůbec), je zbytečné se o nich více rozepisovat. Spojuje je celoroční neměnnost listové růžice (pokud změny jsou, tak jen minimální). Za nepříznivých podmínek pouze utlumují růst nebo (v případě letniček) hynou. Rozdělím je do 4 základních skupin (viz. vybraní zástupci). První skupina je tvořena 3 druhy, přičemž Pinguicula hirtiflora je často brána jako poddruh P. crystallina, je jí velice podobná vzhledem i nároky. Oba druhy tvoří přízemní růžice o průměru asi 6 cm, v zimě se mírně zmenšují. Květy jsou cizosprašné, narozdíl od třetího druhy z této skupiny - P. lusitanica, která je samosprašná. Ta tvoří většinou menší listy a chová se na mnohých lokalitách jako letnička. Stejně tak v kultuře, pokud ji nenabídneme v zimě umělé osvětlení. Druhou skupinu tvoří nevelké teplomilné druhy s výskytem převážně na Kubě. Některé rostou i epifyticky. Třetí skupina je naopak tvořena drobnými chladnomilnými druhy z Jižní Ameriky. Poslední skupina obsahuje tučnice teplého jihovýchodu USA. Jsou často velice variabilní ve svých květech.

rozšíření a biotopy:  Druhy z první skupiny se vyskytují hlavně v Evropě. P. lusitanica nejvíce v Portugalsku, Španělsku, Francii, Velké Británii a zasahuje i na sever Afriky. Vyhledává celoročně nebo sezónně vlhká stanoviště, často i s hustou nízkou vegetací. Pinguicula crystallina se vyskytuje na Kypru a v Turecku, P. hirtiflora na středomořském pobřeží a ve vnitrozemských oblastech Řecka, Francie, Itálie, Albánie, Bulharska a Makedonie. Vyhledávají trvale mokré vertikální stěny, většinou rostou spíše v zástinu. Druhá skupina obývá Karibik s hlavním výskytem na Kubě. Vyhledávají většinou přistíněná stanoviště, někdy rostou i jako epifyty v korunách stromů nebo na prosakujících skalách. Druhy z třetí slupiny nalezneme v horských oblastech Jižní Ameriky, kde rostou na stále mokrých a chladných lokalitách. Čtvrtá skupina tučnic se vyskytuje na jihovýchodu USA. Osídlují stále velmi vlhké biotopy s kyselou půdou a malou konkurencí okolní vegetace. Někde čelí i přírodním požárům.

umístění:  První a poslední skupina se dá pěstovat na východním nebo západním okenním parapetu, možné je letnění. Karibské druhy (druhá skupina) vyžadují vysoké teploty, které nejlépe zajistíme v teplé pokojové vitríně. Naopak druhy ze třetí skupiny je nutno mít v chladu. V zimě je můžeme mít v zimní zahradě nebo mírně vytápěném skleníku, v létě je ale nutné umístění v chladném sklepě pod umělým osvětlením nebo přímo ve speciálním chladicím boxu.

osvětlení:  Tučnice z první skupiny mají rády polostín nebo dostatek rozptýleného světla. Pinguicula lusitanica je o něco světlomilnější - dokáže růst při celodenním přímém slunečním osvitu. V zimě kvůli nedostatku světla v našich podmínkách umírá, možné je ale její pěstování pod umělým osvětlením, kde se chová jako trvalka. Druhá skupina tučnic potřebuje ke zdárnému růstu dostatek rozptýleného světla, ne přímé slunce. Vhodné je proto umělé osvětlení. I třetí skupinu musíme pěstovat pod umělým osvětlením, někdy se doporučuje svítit dokonce 24 hodin denně. Poslední skupina je vhodná pro pěstování na plném slunci, ale dokáže tolerovat i stinnější podmínky. V zimě doporučuji umělé přisvětlování.

teplota:  První skupina se dá pěstovat při běžných pokojových teplotách, ale také při teplotách letních venkovních. Pozor ale na přehřívání, teplota by neměla dlouhodobě být vyšší jak 27 °C. Zajímavostí je, že P. hirtiflora na některých svých lokalitách v zimě přežívá nízké teploty pod bodem mrazu a v našich podmínkách se dá pěstovat i celoročně venku (platí pravděpodobně jen pro rostliny původem z takto chladných lokalit). Druhá skupina je teplomilná a vyhovují jí teploty nad 25 °C, teploty pod 20 °C jsou již rizikové. Naopak třetí skupina tučnic teploty pod 20 °C vyžaduje, ideální je rozmezí 10 - 20 °C, přičemž teploty nad 25 °C jsou dlouhodoběji nepřípustné. Poslední skupina tučnic se dá v létě pěstovat v rozmezí 15 - 35 °C, v zimě při nedostatku světla je vhodné teplotu snížit na 10 - 20 °C. Pokud ale používáme umělé osvětlení, není to potřeba.  

zálivka:  Třetí skupinu tučnic je výhodné mít ve vlhkém substrátu (ne přemokřeném), stejně tak druhy Pinguicula lutea a P. caerulea ze čtvrté skupiny. Všechny ostatní můžeme pěstovat celoročně v přemokřeném substrátu, kdy květináček neustále stojí v podmisce s vodou. Pouze v horších podmínkách nebo při nižších teplotách vlhkost substrátu zmírníme. Používáme přednostně měkkou vodu.

nádoby, substrát, přesazování:  Nádoby volíme pokud možno větší a používáme drenáž. Přesazujeme podle potřeby, tj. především pokud je znehodnocený substrát (většinou jednou za 1 - 2 roky). Většinu pěstovaných druhů lze mít v rašelinném substrátu s příměsí písku nebo perlitu (poměr  složek zhruba 1 : 1), přičemž u třetí skupiny je možný také živý rašeliník. Výjimkou jsou druhy Pinguicula crystallina, P. hirtiflora, P. jackii, které všechny upřednostňují zásaditý substrát (rašelinný substrát s příměsí vápence nebo přímo travertin).  Epifytické druhy Pinguicula lignicola a P. casabitoana zase potřebují substrát vzdušný, pravděpodobně by byl vhodný živý rašeliník.

vzduch:  Většina druhů má ráda vyšší RVV (60 - 80 %) a potřebuje dobrý pohyb vzduchu. Běžnější druhy není problém mít volně na parapetu při bytové vlhkosti.

hnojení a krmení:  Jestliže rostliny rostou dobře a daří se jim, střídmé krmení nebo hnojení zředěnými listovými hnojivy jim prospívá a urychlí vývoj.

množení:  Vegetativně můžeme některé druhy množit rozdělováním trsů, které samovolně vytvářejí. Druhy třetí skupiny tvoří navíc ještě stolony a Pinguicula primuliflora lze množit listovými řízky. Tučnice z první skupiny se dají snadno množit generativně, Pinguicula lusitanica je dokonce samosprašná. Všechny 3 druhy velmi ochotně a brzy klíčí. Navíc P. lusitanica je schopna za vhodných podmínek kvést už 2 měsíce po vyklíčení! S generativním množením ostatních skupin nemám praktické zkušenosti. Vycházejme proto z jejich pěstebních nároků. Jako vhodný výsevní substrát u všech skupin doporučuji běžný substrát jako pro dospělé rostliny, avšak s vyšším podílem rašeliny. Pokud chceme k výsevu použít rašeliník, tak raději sušený, neboť živý by mladé semenáče rychle přerostl. 

choroby a škůdci:  U těchto druhů se nejčastěji setkáváme s různými houbovými chorobami a hnilobami, které jsou způsobeny špatnými podmínkami (nejčastěji nevhodná teplota nebo přílišná vlhkost). Můžou se také objevit běžní živočišní škůdci. Odolnost vůči chemickým prostředkům je podobná jako u jiných skupin rodu - rostliny jsou poměrně citlivé.

shrnutí:  Až na výjimky tvořené druhy Pinguicula crystallina, P. hirtiflora, P. lusitanica, P. primuliflora a dalšími, se jedná spíše o obtížněji kultivovatelné druhy. S jejich pěstováním často chybí praktické zkušenosti, jelikož se v kultuře mnohé z nich objevují jen extrémně zřídka nebo vůbec.


vybraní zástupci:

  první skupina:
Pinguicula crystallina
Pinguicula hirtiflora
Pinguicula lusitanica

  druhá skupina:
Pinguicula albida
Pinguicula benedicta
Pinguicula bissei
Pinguicula casabitoana
Pinguicula cubensis
Pinguicula filifolia
Pinguicula infundibuliformis
Pinguicula jackii
Pinguicula jaraguana
Pinguicula lignicola

  třetí skupina:
Pinguicula antarctica
Pinguicula calyptrata
Pinguicula chilensis
Pinguicula elongata
Pinguicula involuta

  čtvrtá skupina: 
Pinguicula caerulea
Pinguicula ionantha
Pinguicula lutea
Pinguicula planifolia
Pinguicula primuliflora
Pinguicula pumila 
 
 
 
.



 
P. lusitanica
P. lusitanica
P. lusitanica
P. lusitanica
P. lusitanica
P. lusitanica
P. crystallina
P. crystallina
P. crystallina subsp. hirtiflora
P. crystallina subsp. hirtiflora
P. primuliflora
P. primuliflora
P. primuliflora
P. primuliflora
P. primuliflora
P. primuliflora
P. cubensis
P. cubensis
P. filifolia
P. filifolia
P. filifolia
P. filifolia
P. filifolia
P. filifolia


Více fotografií ZDE (bez rozlišení ekologických skupin).








.
20.07.2014 12:52:25
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one