stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Nepenthes

česky láčkovka
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: láčkovkotvaré (Nepenthales)
Čeleď: láčkovkovité (Nepenthaceae)
Rod: láčkovka (Nepenthes)
 

popis:  Láčkovky jsou tropické polokeře, často rostou jako liány (v přírodě některé druhy mohou mít délku až 30 m, což z nich dělá druhé největší MR; největší je údajně Triphyophyllum). Některé druhy jsou čistě terestrické, jiné epifyticky rostoucí v korunách stromů nebo na skalách. Tvoří listy podobné jiným rostlinám, avšak na konci mají zvláštní přívěšek - konvicovitou gravitační past zvanou láčku. Celý list se tedy skládá z běžné asimilační plochy, úponky (někdy ovíjivé) a pasti. Past může být vysoká až 50 cm (Nepenthes truncata) a mít objem i několika litrů, přičemž trávicí tekutina běžně sahá asi do třetiny výšky láčky. Velké pasti nemají problém se strávením menšího hlodavce nebo ptáčka. Většinou je ale i u nich nejčastější kořistí drobný hmyz. Existují také druhy, které se specializují na trus různých živočichů (Nepenthes lowii, N. inermis aj.), kteří se jejich pasti naučili používat jako záchod. Květy nejsou tak výrazné, jsou jednopohlavní, v kultuře dosti vzácné.

počet druhů a variabilita:  Známo je okolo 120 různých druhů láčkovek, vnitrodruhová variabilita je u nich často veliká. Navíc se mohou navzájem křížit - proto je na světě obrovské množství různých hybridů (nejen v kultuře, ale i v přírodě).

rozšíření a biotopy:  Láčkovky se vyskytují především v tropických deštných lesích Asie, méně pak v Africe a Austrálii. Vyhledávají světliny a okraje lesů, svahy kopců a jiné biotopy s vyhovujícími podmínkami. Mnohé druhy snášejí plné oslunění, jiné rostou lépe ve stínu. Půda bývá stále vlhká, vzdušná; podstatná část láčkovek roste také epifyticky v korunách stromů. Rostou od nížin až po horské lesy s nadmořskou výškou přes 3500 m n. m. (N. lamii). Podle toho také láčkovky dělíme na nížinné a horské druhy, od čehož se pak odvíjejí jejich teplotní nároky.
 
umístění:  Výhodné jsou pokojové vitríny s dostatečným umělým osvětlením (velikost spíše větší, ale existují i drobné druhy láčkovek vhodné do menších vitrín) nebo přímo klimatizované skleníky. Většina odolnějších druhů láčkovek si ale dokáže dobře zvyknout na podmínky východního či západního okenního parapetu nebo dokonce na umístění dál od okna. Stejně tak je u nich možné letnění venku (např. pod stromem). Důležité je brát na vědomí teplotní nároky jednotlivých druhů, tj. Nepenthes lamii z nadmořských výšek přes 3500 m n. m. nemůžeme mít venku pod jabloní, když teploty sahají často přes 20 nebo dokonce přes 30 °C; pro takové extrémy je nutná klimatizovaná vitrína.

osvětlení:  Láčkovky milují dostatek světla. Ne všechny druhy mohou růst na přímém slunci, proto je nejuniverzálnějším řešením silné umělé osvětlení. Nutno však dodat, že jedinci pěstovaní na přímém slunci často vypadají o poznání lépe, než stejné rostliny pěstované pod zářivkou. Na druhou stranu jsou ale láčkovky velmi tolerantní a rostou i za špatných světelných podmínek (pak ale mnohdy vůbec netvoří pasti).

teplota:  Teplotní nároky jsou závislé na přirozeném prostředí jednotlivých druhů. Proto láčkovky zhruba rozdělujeme na nížinné a horské. Nížinným druhům nejvíce vyhovují teploty nad 25 °C, vysokohorským pod 20 °C s nočními poklesy až k 10 °C. Řada druhů zasahuje svými areály výskytu do různých nadmořských výšek a jsou tedy k teplotě tolerantnější (většina „přechodových" druhů).

zálivka:  Substrát bychom měli udržovat stále vlhký, neměl by být přemokřený, ani suchý. Krátkodobé vyschnutí ale dospělé rostliny bez větších problémů ustojí. Při vyschnutí mohou čerpat tekutiny ze svých láček, které se na určitou dobu změní v rezervoáry vody (proto v sušších podmínkách vodu do láček raději doléváme). Přemokření substrátu běžné druhy bez problému zvládají, především u horských to ale může vést k uhnívání kořenů a rychlému konci.

nádoby, substrát, přesazování:  Nádoby volíme podle rozměrů rostlin; spíše ale větší, aby udržely stabilnější vlhkost a nemuseli jsme tak často zalévat. U velkých nádob je vhodné vyvrtat ze stran květináče díry pro lepší přístup vzduchu ke kořenům. Nezapomínejme, že mnoho druhů roste epifyticky. Substrát by měl být vzdušný, vyhovující je například směs rašeliny, živého rašeliníku, perlitu, borové kůry, polystyrenu a dřevěného uhlí, vše v podobném poměru nebo takovém poměru, který se nám bude zdát správný (v případě, že již máme nějaké zkušenosti). Použít se dá i čistý rašeliník. Celkově bych řekl, že láčkovky se dají pěstovat ve spoustě různých substrátů - důležitý je malý obsah živin, schopnost vázat vodu, vzdušnost a kyselé nebo neutrální pH. Každý pěstitel používá substrát trochu jiný. Přesazovat doporučuji jednou za 2 až 4 roky, může to být pro rostliny trochu šok (několik týdnů pravděpodobně bude stagnovat v růstu nebo poroste hůř).

vzduch:  Můžeme si vybrat, zda láčkovky budeme hýčkat nebo na ně půjdeme tvrdě. Hýčkat je můžeme ve vitríně s vysokou RVV (pohyb vzduchu není nutně potřeba). Poslední dobou se ale čím dál častěji objevují pokusy s pěstováním volně na parapetu nebo dokonce letněním venku. RVV je tedy mnohem nižší, naopak je lepší pohyb vzduchu a míra osvětlení. Většina druhů na tento způsob pěstování velmi ochotně přistoupí. Ovšem pro vysokohorské chladnomilné druhy je nutná uzavřená kultivace, o které jsem psal na začátku. Nedokáží si zvyknout na vyšší teploty.

hnojení a krmení:  Láčkovky můžeme uměle přikrmovat nebo občas pohnojit zředěným hnojivem pro orchideje (na list nebo přímo do láček, nikoli do substrátu).

množení:  Květy láčkovek jsou dvoudomé, rostliny navíc kvetou neochotně. A aby toho nebylo málo, samičí rostliny jsou v kulturních sbírkách spíše vzácností (údajně netvoří láčky tak ochotně jako samčí rostliny). Semínka tedy z vlastních zdrojů získáme velmi obtížně. V dnešní době ale není problém sehnat nějaká ze zahraničí (často se jedná o sběr z přírody). Výsev se provádí na rašelinný substrát při vyšší teplotě a vysoké RVV. Klíčení je někdy rozvleklé a vyklíčí jen velice málo semínek. Jindy vyklíčí semínka bez jakýchkoli problémů ve velkém počtu. Závisí to zřejmě na jejich stáří. Semenáčkům dopřáváme hutnější a vlhčí substrát než dospělým rostlinám. Dopěstování do dospěle vypadající rostliny trvá několik let. Vegetativní množení spočívá v oddělování odnoží, které rostlina sama vytváří, a ve stonkových řízcích. Řízek by měl mít alespoň 3 internodia (lepší je ale 5 a více), je téměř jedno, zda je jím růstový vrchol nebo střední část stonku. Zapíchneme jej do substrátu (nejlépe z čistého perlitu) a udržujeme stabilně vysokou půdní i vzdušnou vlhkost a dostatek rozptýleného světla. Pokud má řízek láčky, zaléváme jej i do nich (mnohem lépe se pak hydratuje). Listy bez láček zkrátíme na třetinu jejich délky, abychom omezili odpar vody. Po 4 až 8 měsících, kdy je již většinou dostatečně zakořeněný, můžeme řízek vyjmout a zasadit do běžného substrátu. 

choroby a škůdci:  Láčkovky často napadají běžní škůdci, jako jiné rostliny; velmi oblíbené jsou u puklic. Dobře snáší chemické postřiky, takže se nemusíme bát je v případě nutnosti použít.

shrnutí:  Především nížinné druhy a druhy ze středních poloh jsou velice jednoduché a dají se doporučit i úplným začátečníkům. Při horších pěstebních podmínkách často jen přestávají tvořit pasti. V případě horských druhů je nutnost nižší teploty. Některé z nich jsou poměrně přizpůsobivé (Nepenthes mikei, N. ventricosa aj.), jiné však lehce odejdou. Běžné křížence není problém sehnat i v obyčejných květinářstvích, kde za ně však dáme několikanásobně vyšší částky, než při koupi od zkušených pěstitelů.


vybraní zástupci:

  nížinné druhy:
Nepenthes adnata
Nepenthes albomarginata
Nepenthes ampullaria
Nepenthes anamensis
Nepenthes bellii
Nepenthes benstonei
Nepenthes bicalcarata
Nepenthes campanulata
Nepenthes distillatoria
Nepenthes gracilis
Nepenthes madagascariensis
Nepenthes masoalensis
Nepenthes merrilliana
Nepenthes mindanaoensis
Nepenthes mirabilis
Nepenthes northiana
Nepenthes pervillei
Nepenthes rafflesiana
Nepenthes sumatrana
Nepenthes thorelii
Nepenthes vieillardii
 
  přechodové druhy: 
Nepenthes alata
Nepenthes caruntulata
Nepenthes clipeata
Nepenthes danseri
Nepenthes fusca
Nepenthes hirsuta
Nepenthes jacquelinae
Nepenthes khasiana
Nepenthes maxima
Nepenthes reinwardtiana
Nepenthes sanguinea
Nepenthes spathulata
Nepenthes spectabilis
Nepenthes tobaica
Nepenthes truncata
Nepenthes veitchii
 
  horské druhy:
Nepenthes argentii
Nepenthes aristolochioides
Nepenthes bongso
Nepenthes boschiana
Nepenthes burbidgeae
Nepenthes densiflora
Nepenthes diatas
Nepenthes dubia
Nepenthes edwardsiana
Nepenthes ephippiata
Nepenthes eymae
Nepenthes faizaliana
Nepenthes glabrata
Nepenthes gracillima
Nepenthes gymnamphora
Nepenthes hamata
Nepenthes inermis
Nepenthes lamii
Nepenthes lowii
Nepenthes macfarlanei
Nepenthes macrophylla
Nepenthes mapuluensis
Nepenthes mikei
Nepenthes mira
Nepenthes muluensis
Nepenthes ovata
Nepenthes pilosa
Nepenthes rajah
Nepenthes ramispina
Nepenthes rhombicaulis
Nepenthes sibuyanensis
Nepenthes singalana
Nepenthes stenophylla
Nepenthes talangensis
Nepenthes tentaculata
Nepenthes ventricosa
Nepenthes villosa
 
 
 
.
láčkovky v BZ Liberec
láčkovky v BZ Liberec
N. inermis
N. inermis
N. × 'Bloody Mary'
N. × 'Bloody Mary'
N. hamata
N. hamata
N. albomarginata (červená forma)
N. albomarginata (červená forma)
N. × mixta
N. × mixta
N. truncata - vyvíjející se květní stvol
N. truncata - vyvíjející se květní stvol
N. × mixta - samčí květy
N. × mixta - samčí květy
N. ampullaria (červená forma)
N. ampullaria (červená forma)
N. ampullaria
N. ampullaria
N. alata
N. alata
N. ovata
N. ovata


Více fotografií ZDE.








.
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one