stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Australské pralesní rosnatky

 
popis:  Pralesní rosnatky jsou výjimkou svého rodu - nepotřebují ke svému růstu tolik světla jako ostatní druhy, protože jsou zvyklé růst v zástinu větších rostlin. Všechny tvoří přízemní růžice listů s řidčeji rozloženými tentakulemi, což je adaptace na život ve vysoké vlhkosti (voda lépe odteče). Existují pouze 3 druhy: Drosera adelae, Drosera prolifera a Drosera schizandra. Drosera adelae je z nich nejrozměrnější (průměr až 30 cm) a vykazuje největší variabilitu. Listy jsou podlouhlé, mají standardní tvar, květy mohou být červené až bílé (bělokvětá forma je údajně samosprašná). Drosera prolifera je menší rostlinou, avšak tvarově mnohem zajímavější. Listová růžice nepřesahuje průměr 10 cm, listy mají dlouhý úzký řapík a na konci ledvinovitý tvar. Květy jsou drobné, červené, v kultuře někdy samosprašné. Poslední druh. Drosera schizandra, má listy vejčitého tvaru a délky do 8 cm. Květy jsou poměrně vzácné, červené. Existuje uměle vytvořený kříženec Drosera prolifera × schizandra zvaný Drosera cv. Andromeda.

rozšíření a biotopy:  Všechny druhy jsou velice vzácné endemické rostliny z tropických deštných lesů severovýchodní Austrálie. Rostou ve vysoké půdní i vzdušné vlhkosti, většinou ve stínu. Drosera prolifera se vyskytuje pouze v okolí vodních toků na hoře Thornton´s Peak (od úpatí až do výšek okolo 1400 m n. m.). Drosera schizandra má areál výskytu jen na hoře Bartle-Frere (ve výškách okolo 700 m n. m.). Drosera adelae je o trochu rozšířenější a roste spíše v nížinách. 

umístění:  Pralesní rosnatky jsou ideálními rostlinami pro zaplnění míst, na kterých jiné MR trpí nedostatkem světla, tj. hlavně severní okenní parapety. Stejně dobře se hodí i do uzavřených vitrínek s umělým osvětlením, kde mohou být i součástí podrostu větších rostlin. Důležitá je vysoká RVV, proto je na parapetu nemůžeme mít volně, ale například uzavřené ve sklenici nebo aspoň v průhledném igelitovém sáčku. Možné je i letnění (opět ve stínu a za vysoké RVV), venkovní kolísání teplot působí na rostliny pozitivně.

osvětlení:  Jak již bylo mnohokrát napsáno, jedná se o druhy stínomilné, což je mezi rosnatkami vzácný jev. Ideální jsou pod umělé osvětlení. Byly prováděny úspěšné domestikační pokusy s vystavováním rostlin přímému slunci a nižší RVV - rostliny se přizpůsobily a dokázaly růst i v takových podmínkách. Nejpřizpůsobivější je jednoznačně Drosera adelae, které střídmé vystavování slunci dělá jen dobře. Růst při vysoké RVV a rozptýleném světle je však, obzvláště u dalších dvou druhů, podstatně kvalitnější.
 
teplota:  Možné jsou stálé pokojové teploty i jejich kolísání zhruba v rozmezí 10 - 35 °C. D. adelae zvládá i extrémnější přehřívání (např. uzavřená nádoba na přímém letním slunci.

zálivka:  Květináčky mohou neustále stát ve vysoké hladině vody. Já sám úspěšně pěstuji všechny 3 druhy společně s genlisejemi, přičemž vodní hladina sahá velmi často i do výšky substrátu. U takto vlhkomilných rostlin je důležité používat kvalitní měkkou vodu.

nádoby, substrát, přesazování:  Nádoby doporučuji spíše větší, jelikož pralesní rosnatky (obzvlášť D. adelae) mají tendenci se velice rychle rozrůstat. Jako substrát se osvědčila směs rašeliny a křemičitého písku nebo perlitu v poměru 3 : 1. Přesazujeme podle potřeby, rostliny to snáší velmi dobře.

vzduch:  Důležitá je vysoká RVV (min. 75 %), pohyb vzduchu není potřeba. Rostliny si však někdy dokáží zvyknout i na podmínky nižší RVV.

hnojení a krmení:  Ani jedno se nedá doporučit. Rostliny uspokojivě rostou i bez toho, navíc při krmení kořist na listech kvůli vysoké RVV často plesniví a plíseň může poškodit listy.

množení:  Generativně se tyto druhy v kultuře množí jen výjimečně, protože jejich semínka jsou stále velkou vzácností (rostliny většinou nejsou samosprašné a pravděpodobně veškeré rostliny v kultuře mají stejného předka, snad vyjma D. adelae). Výsev se provádí na rašelinný substrát při vysoké RVV. Častější a mnohem jednodušší způsob množení jsou listové a kořenové řízky. Při dostatečné RVV se rostliny takto množí samovolně - Drosera adelae často obrazí z každého kořene, který se objeví nad substrátem, Drosera schizandra obráží z listů přilnulých k mokré půdě nebo rovněž z kořenů a Drosera prolifera samovolně vytváří vzdušné odnože na květních stvolech.

choroby a škůdci:  Díky pěstování v uzavřených prostorách jsem se se škůdci na těchto druzích nikdy nesetkal. Avšak při pěstování v otevřenějších podmínkách by rostliny jistě mohly být napadnuty mšicemi či jinými běžnými škůdci. Pralesní rosnatky mají velkou odolnost vůči houbovým chorobám.

shrnutí:  Velice jednoduchá skupina rosnatek, která se dá doporučit každému milovníkovi MR. Při pěstování v uzavřené sklenici nebo jiných vlhkých prostorách je nemusíme celý měsíc vidět a ony si spokojeně porostou.

vybraní zástupci:
Drosera adelae
Drosera prolifera
Drosera schizandra
 
 
 
.


 
D. adelae
D. adelae
D. adelae
D. adelae
D. adelae
D. adelae
D. adelae
D. adelae
D. prolifera
D. prolifera
D. prolifera
D. prolifera
D. prolifera
D. prolifera
D. prolifera - detail květu
D. prolifera - detail květu
D. schizandra
D. schizandra
D. schizandra
D. schizandra
D. cv. Andromeda - mladé rostliny
D. cv. Andromeda - mladé rostliny
zleva: D. adelae, schizandra, prolifera
zleva: D. adelae, schizandra, prolifera


Více fotografií ZDE (bez rozlišení ekologických skupin).








.
19.07.2014 19:31:25
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one