popis:  Druhy rosnatek z této skupiny charakterizuje schopnost přežívat mrazivá zimní období ve formě zhuštěných drobných listů, které dohromady vytvářejí přezimovací pupen - tzv. hibernaculum (také hibernakulum nebo hibernákulum). Hibernaculum bývá velikosti do 1 cm a je mnohem odolnější než vegetující rostlina. Druhově se jedná o menší ekologickou skupinu, jejíž druhy jsou však velmi svérázné.

rozšíření a biotopy:  Vyskytují se v mírných pásech Asie, Ameriky, Evropy a v horských částech Austrálie. I ČR má na svém území lokality s výskytem těchto rosnatek. Konkrétně se jedná o druhy Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá), D. anglica (rosnatka anglická), D. intermedia (rosnatka prostřední) a křížence prvních dvou. Všechny jsou velmi vzácné a chráněné. Vyhledávají stále zamokřená rašeliniště, zatopené pískovny a podobné biotopy se stálým vodním režimem, chudou kyselou půdou (Drosera linearis toleruje i půdu zásaditou) a minimální konkurencí okolní vegetace.

umístění:  Většinu druhů můžeme pěstovat celoročně venku na zahradním rašeliništi, ve skleníku nebo pařeništi. U některých je důležité znát lokalizaci, jelikož mohou růst v níže položených oblastech, kde teploty neklesnou pod bod mrazu, a stejně tak ve vyšších polohách, kde jsou na mrazivé zimy zvyklé. To je případ především Drosera filiformis a Drosera binata. U D. filiformis navíc existuje nezatahující forma, která ve sbírkách ale není příliš častá; mnohem častější je nezatahující tropická forma D. intermedia. Takovéto formy (stejně jako rostliny z teplejších oblastí) bychom v zimě venku udrželi jen velice obtížně.

osvětlení:  V době vegetace jsou na světlo velmi náročné, stejně jako předchozí skupina. V zimě, kdy jsou zatáhlé v hibernaculu, světlo samozřejmě nepotřebují vůbec.

teplota:  V létě vyhovují teploty venkovní, pouze Drosera stenopetala a D. arcturi jsou mírně chladnomilnější. V zimě záleží především na podmínkách na domovské lokalitě, ze které jedinec pochází. Často lokalizaci neznáme a je nutné mrazuvzdornost na několika vzorcích vyzkoušet. U Drosera binata je možné i celoroční pěstování v pokojové teplotě.

zálivka:  V létě mohou květináčky stát trvale ve vodě, v zimě zálivku mírně snížíme. Přednostně používáme měkkou vodu.

nádoby, substrát, přesazování:  Postačují nádoby menších rozměrů, které však nejsou příliš praktické pro nechráněné venkovní zimování (lehce promrznou). K venkovnímu zimování tedy používáme raději velké nádoby nebo rostliny sázíme přímo do uměle vytvořeného rašeliniště. Někdy se hibernacula dávají do pytlíku s rašeliníkem a ukládají na zimu do ledničky - i to je možné. Jako substrát pro vegetující rostliny je vhodná směs rašeliny a křemičitého písku nebo perlitu (poměr 2 : 1), Drosera linearis dokáže růst i na zásaditém substrátu. Přesazujeme podle potřeby, nejlépe na jaře, když se rostliny probouzí.

vzduch:  Důležitý je pohyb vzduchu, RVV nehraje takovou roli, avšak při dobrých světelných podmínkách má na rostliny pozitivní dopad.

hnojení a krmení:  Malé semenáčky je vhodné přikrmovat hmyzem, podobně jako předchozí skupinu. Není to však podmínkou spokojeného růstu, pouze se vývoj rostlin urychlí. Umělé hnojení nedoporučuji.

množení:  Všechny druhy jsou samosprašné a v případě dobrého růstu většinou i ochotně kvetou (na jaře nebo po celou sezónu). Semínek bývá velké množství a po několikaměsíční chladové stratifikaci bez problému klíčí. Dopěstování semenáčků není obtížné. Vegetativně se tyto druhy mimořádně jednoduše množí pomocí listových řízků, u některých druhů jsou možné i řízky kořenové. 

choroby a škůdci:  Občas jsou rostliny napadeny mšicemi nebo jinými běžnými škůdci. Při použití chemie musíme postupovat opatrně - rosnatky jsou citlivé a lehce můžeme listy popálit. Při zimování se často setkáváme s houbovými chorobami. Hibernacula jsou proti chemickým prostředkům mnohem odolnější, takže není problém chemii použít. Dokonce to lze doporučit i preventivně.

shrnutí:  Jedná se o bez problémů pěstovatelné rostliny, které se dají doporučit i úplným začátečníkům. Důležité je ale vhodné umístění.