stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

česky mucholapka
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: rosnatkotvaré (Droserales)
Čeleď: rosnatkovité (Droseraceae)
Rod: mucholapka (Dionaea)


popis:  Asi nejznámější masožravá rostlina, která si každého dostane svým rychlým sklapáváním pastí. Z drobného podzemního oddenku vyrůstají listy, na jejichž konci je jako přívěšek uchycena past. Ta se skládá ze 2 čepelí (velikost většinou do 3 cm), které při podráždění spouštěčů (3 drobných chloupků na vnitřní straně každé čepele) rychle sevřou. Při ideálních podmínkách může sevření trvat i méně jak 1 sekundu! I přesto, že rostlina nese ve svém názvu mouchy, její nejčastější kořistí je lezoucí hmyz. Ten vleze do pasti a zavadí o spouštěče. Past se bleskurychle sevře, v útěku mu brání špičaté výrůstky na vrchu každé čepele. Následuje trávení agresivními enzymy.

počet druhů a variabilita:  Existuje pouze jediný druh rodu - mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Jeho variabilita je však zcela mimořádná, sám neznám variabilnější rostlinný druh. Různých forem, kultivarů a mutací je takové množství, že není v lidských silách sestavit úplný seznam všech výrazných odchylek. Svůj vliv na to má i skutečnost, že nejeden pěstitel se zabývá jejím šlechtěním, které je velice jednoduché. Rostliny se od sebe liší například zbarvením, tvarem, velikostí nebo růstovými vlastnostmi.

rozšíření a biotopy:  Známým faktem už bohužel je, že mucholapek je více na našich parapetech než ve volné přírodě. Mucholapka má poslední lokality v Severní a Jižní Karolíně, kde roste v prosluněných mokřadních lokalitách často společně s jinými druhy MR. Je zapotřebí její přísná ochrana.

umístění:  Je potřeba vycházet ze základní potřeby, kterou je chladné zimování. Ideální jsou mírně vytápěné skleníky, pařeniště nebo zimní zahrady. Mucholapka často bez problémů přežívá naše tvrdé zimy i volně na zahradním rašeliništi (ale pozor ne vysychání během zimy!). Pokud chladné zimování mucholapce nedopřejeme, je velmi doporučené přes zimu používat umělé přisvětlování.

osvětlení:  Mucholapka je na světlo velmi náročná. Potřebuje co nejvíce přímého slunce.

teplota:  V létě je dostačující teplota venkovní, čili přibližně 15 až 35 °C. V zimě má mucholapka ráda pokles teploty. Čím níže teplota sahá, tím méně světla mucholapka potřebuje. Pokud je rostlina zvyklá, nedělají jí problémy mrazy do -5 °C (a mnohdy i krutější), dá se však zimovat i při teplotách okolo 10 °C (za lepšího osvětlení). 

zálivka:  Přes léto, kdy rostlina plně vegetuje, může květináček stát trvale v podmisce s vodou. V zimním období je vhodné zálivku mírně omezit. Vyschnutí substrátu je pro rostlinu velmi nepříjemné.

nádoby, substrát, přesazování:  Postačují květináčky s výškou alespoň 7 cm. Pěstuje se nejčastěji ve směsi rašeliny a křemičitého písku nebo perlitu v poměru zhruba 2 : 1.

vzduch:  Důležitý je dobrý pohyb vzduchu. V různých květinářstvích nám často doporučují pěstovat ji ve vysoké RVV, to však vede častěji k houbovým chorobám než k uspokojivému růstu. Mucholapce bohatě stačí RVV pohybující se okolo 50 %.

hnojení a krmení:  Krmení mucholapky je sice činnost nesmírně přitažlivá, pro zdraví rostliny se to však doporučit nedá. Každá past má životnost jen okolo 6 sevření a rostlina je umělým krmením zbytečně vysilována. Má dokonalý lapací mechanismus, ve skutečnosti je to ale špatný lovec; běžně v přírodě má celá rostlina tak 2 úlovky měsíčně. Hnojení se taktéž nedá doporučit.

množení:  Vegetativně se dá mucholapka množit dělením vzrostlých trsů, což je záležitost velice snadná. Další možností jsou listové řízky. List je nutné ulomit i s kusem oddenku, kterým ho zapíchneme do substrátu. Po několika měsících může z listu vyrůst nová rostlinka, která poměrně brzy dospěje. Mucholapky kvetou obvykle na jaře nebo začátkem léta a to celkem ochotně. Kvetení je ale vysiluje, proto pokud rostlina není v příliš dobré kondici, je lepší květenství hned v zárodku zaštípnout. Máme-li více dospělých rostlin, není problém je mezi sebou opylovat (obvykle nejsou samosprašné) a získat dostatek semínek. Po dvouměsíční chladové stratifikaci se vysejí na povrch běžného rašelinného substrátu a okolo 1 měsíce po vysetí začínají klíčit. Dopěstování do dospělosti trvá obvykle 2 - 4 roky a není na něm nic obtížného.

choroby a škůdci:  Mucholapku napadají běžní škůdci, jako jiné rostliny. Použití chemických prostředků bývá bez výrazné negativní reakce rostliny.

shrnutí:  Mucholapky vydrží poměrně mnoho pěstitelských přehmatů, tudíž je mohu doporučit i začínajícím pěstitelům, kteří se dokáží ovládnout a nepřekrmovat je. Nesmírně důležité však také je zajistit jim dostatek světla. Jedná se asi o nejrozšířenější MR vůbec, s níž se můžeme setkat i na pultech supermarketů.
 
 
.
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula - celozelená forma
D. muscipula - celozelená forma
D. muscipula "Red form"
D. muscipula "Red form"
D. muscipula - mutace 'Cupped Trap'
D. muscipula - mutace 'Cupped Trap'
D. muscipula - mutace 'Fused Tooth'
D. muscipula - mutace 'Fused Tooth'
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula
D. muscipula
mix mucholapek
mix mucholapek
D. muscipula - zralá semínka
D. muscipula - zralá semínka


Více fotografií ZDE.








.
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one