stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Co se jinam nevešlo

   Zima je tu a v misce s bublinatkami a rosnatkami je to znát. Bublinatky, zřejmě už jen Utricularia sandersonii (ale podle listů se nedají vyloučit ani další druhy), jsou stále v dosti mizerné situaci jako dříve, rosnatky na tom nejsou o moc lépe. Drosera capensis viditelně trpí velkým nedostatkem světla (je zima a miska je navíc ve stinném koutě parapetu) a Drosera nidiformis je představována jen jedním mladým jedince, který před nedávnem obrazil ze zbylých kořenů. I přes nevhodné podmínky k růstu se stále statečně drží a já zjišťuji, že je velmi obtížné je zabít :-). Na jaře se to ale snad již podaří a budu moci podat shrnutí celého experimentu.
    Možná si vzpomenete na nedávný článek „Láčkovice se zimy nebojí…", v němž jsem stručně popisoval teplotní toleranci láčkovice australské a nastínil i (nejistou) možnost celoročního venkovního umístění. A něco takového se mi letošní zimu podařilo uskutečnit…
 
Snad každý trochu zkušený pěstitel někdy zatoužil po vytvoření svého vlastního křížence. Já nejsem výjimkou, a tak se občas o nějaké to křížení pokusím.
   Vzhledem k tomu, že situace je poslední dobou téměř neměnná, rozhodl jsem se s dokumentací experimentu MI udělat to samé, co u JNN. Přestanu vydávat měsíční zprávy a přejdu na systém „psát, jen když se něco stane". V dané situaci bude následující článek pravděpodobně až ten poslední, kdy bublinatky odejdou do věčných lovišť a v misce zůstane jen znehodnocený substrát s rosnatkami.
   Jistě jste si všimli, pokud na stránky MRJS aspoň občas chodíte, spousty změn. Příčinou toho všeho je přechod Webgardenu na novou verzi, která přináší mnoho nových funkcí, přičemž některé starší funkce přestaly správně plnit svůj účel. Změny se týkaly jak stránek Mrjs.iplace.cz, tak eshopu Mrjs.shop1.cz.
   Když při svém putování po zajímavých masožravých lokalitách udělám kromě fotek i video, vložím jej na YouTube. V poslední době tam přibyla 2 videa z lokalit a jedno méně masožravé.
   Na povrchu připomíná porost bublinatek, pokud se tomu ještě tak dá říkat, měsíční krajinu. Vidím a rozeznávám už jen 2 druhy - Utricularia sandersonii a Utricularia livida. Nejvíce listů je po bocích nádoby, na povrchu substrátu jich moc nenajdeme. Rosnatkám se poměrně daří, jedna rosnatka kapská jde do květu. Jsou ale menší než rosnatky pěstované normálně. Substrát už zde zkrátka není to pravé ořechové a na rostlinách je to znát.
    Drosera indica z Australské lokality Jacky Jacky je v mé sbírce od minulého roku, kdy jsem na jaře vysel semínka získaná z Británie. Několik jich vyklíčilo, dospělosti se však dožila jen jediná rostlina, o kterou jsem se staral s maximální péčí, jelikož jsem v ní viděl klenot své sbírky. Kompaktní vzrůst, načervenalé listy s červenými tentakulemi, fialové květy... to je jen zlomek z toho, co ji od běžných Drosera indica, které pěstujeme, liší. 
   Situace v misce s bublinatkami se tváří stále podobně jako minulé měsíce. Žádný výrazný růst se, snad až na rosnatky kapské, nekoná. Dobrou zprávu mám pro fandy Drosery nidiformis - obrazila z kořenů a 2 rostlinky se ukázaly na povrchu. Podívejte se na přiložené fotografie.
   Bublinatky stále nevypadají vůbec vitálně, spíše naopak. Na povrchu vypadají opravdu špatně, ale pokud se podíváme pod zem (což díky průhledným stěnám misky není problém), zas tak tragicky to nepůsobí. Nejvíce rozrostlá je samozřejmě stále Utricularia sandersonii, která společně s Utricularia livida občas vykvete jedním či dvěma květenstvími.
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one