stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Žabky jako doplněk k masožravkám

vloženo 21. prosince 2010
Originál tohoto článku naleznete v časopise TRIFID.
   Když jsem na fóru uveřejnil pár fotek svých nových domácích mazlíčků, stromových žabek, mnoho pěstitelů to zaujalo a mnozí i zauvažovali o pořízení si něčeho podobného do svých vitrín. Jsem rád, že tomu tak je, protože chov těchto žabiček je ve spojení s vitrínou zařízenou například pro láčkovky téměř bezstarostný a opravdu stojí za to.  V následujícím článku se vám pokusím odhalit nejzákladnější pravidla jejich chovu.
listovnice červenooká (Agalychnis callidryas)
   Nejprve by bylo vhodné specifikovat, o kterých žabkách to celé bude. Nejvíce se mi vždy líbily pestrobarevné žabičky s velkýma očima, co lezou po listech stromů v tropických deštných lesích - a ty jsou právě hlavními hrdinkami mého článku, stejně jako mé vitríny. Zásady jejich chovu se často moc neliší od chovu podobných terestrických druhů, čili druhů, které žijí na substrátu a nelezou do výšek po okolních rostlinách. Obě tyto skupiny (stromové i terestrické) jsou u chovatelů celkem rozšířené a tak není problém nějaké sehnat. Nejčastějšími zástupci stromových jsou rody Agalychnis, Hyla, Leptopelis, Litoria, Phrynohyas, ale i spousta dalších. Nutno však počítat s tím, že pokud si chceme nějakou pořídit, nemáme na výběr z desítek druhů, ale většinou jen z několika nejběžnějších. Sehnat vzácnější druhy bývá spíše o štěstí. Také berte na vědomí, že následující návody a rady se nemusí nutně vztahovat úplně na všechny a při pořízení jakéhokoli druhu je potřeba zjistit si něco o jeho způsobu života, nárocích na prostředí atd.

   Nejběžněji chované druhy stromových žabek jsou velké zhruba od 2 do 13 cm. Samečci bývají menší než samičky, někdy i pestřeji zbarvení. Končetiny jsou opatřeny přísavkami. Spoustě druhů dominují velké oči napomáhající orientaci ve tmě - jsou to živočichové s noční aktivitou. Ve dne se snaží být nenápadní a pokud se pokouším je ve své vitríně najít, ne vždy jsem úspěšný. Proto je dobré počkat si na večer, kdy žabičky obživnou a ukáží se ve svých výrazných barvách. Ano, dokáží také měnit barvu své kůže podle prostředí a aktuální nálady! Každý druh trochu jinak. Co se týče rychlosti pohybu, nazval bych ji spíše „pomalostí". Rychlých pohybů se dočkáme jen při lovu, strachu o život a možná i páření. Lidé se většinou bojí, že jsou jedovaté. Rosničky a jim podobné žáby jedovaté nejsou. Samozřejmě ale existuje spousta druhů, které jed vylučují, hlavně tedy ve skupině žabek terestrických, ale ani u nich není třeba se bát. Jejich listovnice červenooká (Agalychnis callidryas)jedovatost je v přírodě zapříčiněna tím, že se živí jedovatými mravenci, termity, pavouky a podobně. Tohle v zajetí nehrozí. Je to hlavně případ tzv. „šípových žabek", které jsou svým jedem pověstné.

   V zajetí krmíme všechny žáby hmyzem přiměřené velikosti (tj. většinou větší velikosti než plánujeme): nejčastěji cvrčky, kobylkami, octomilkami, ale dá se použít takřka cokoli. Důležité je, aby to bylo živé, hýbalo se to i v noci a dokázalo šplhat či skákat do výšek (nejen u země). Žáby totiž nemají o nehýbající se kořist zájem a na zem se jim pokaždé nechce. To platí pro lov, ale je tu i možnost krmit z pinzety. Jenže každá žába je úplně jiná a zatímco jedna sežere cokoli z čehokoli, druhá si musí všechno chytit sama (to je zrovna příklad mé samičky Leptopelis vemiculatus). Pokud používáme ke krmení pouze uměle odchované cvrčky nebo kobylky, je vhodné je obalovat ve vitamínovém prášku (aspoň občas) nebo jiným způsobem podat žábě vitamíny a důležité prvky, které uměle odchovaná potrava moc neobsahuje. Hmyz nachytaný v přírodě je na tom lépe, takže při krmení jím by to teoreticky nemuselo být třeba (Ale běžte si v zimě na louku pro kobylky!) Vždy odchytávejte hmyz v čistém prostředí! Kobylky od silnice nejsou to pravé ořechové a akorát bychom jimi riskovali životy svých žabek.

   Rozmnožování a odchov mladých je složitou záležitostí a nemá cenu se jím tu zabývat, obzvlášť když s ním nemám zkušenosti. V první řadě je však nutno mít nepříbuzný pár (což bývá při horší dostupnosti některých druhů problém), který má chuť se reprodukovat. Chuť by měla jít podpořit simulováním období sucha a dešťů, přičemž v období sucha bychom udržovali jen minimální vlhkost prostředí listovnice červenooká (Agalychnis callidryas)(měsíc až dva) a následně začali silně rosit. Žabky po úspěšném oplození nakladou vajíčka nad vodní hladinu (nutnost nějakou mít a mít nad ní rostliny) a vylíhlí pulci spadají do vody, kde probíhá následný vývoj.

Kde je sehnat?

 
   Před nákupem je nutné si vždy ujasnit, zda takového domácího mazlíčka opravdu chceme. Není to totiž mazlíček v pravém slova smyslu, nýbrž spíše zvířátko na koukání, pozorování, popřípadě focení, ale na hlazení a chování se moc nehodí. Je tím jen stresováno, a to není dobře. Navíc může dojít k poškození citlivé kůže (proto je dobré sahat na žáby jedině mokrou rukou). Není to tedy obdoba psa nebo kočky, ale něčeho, jako jsou rostliny, a to jistě nikomu z nás není cizí. Proto přejdeme k tomu, kde se taková žabička dá sehnat. Ve zverimexech jsou pěkné žabky jen výjimečně, takže to bych jako nejjednodušší způsob nebral. I když musím říci, že svou první Leptopelis vermiculatus mám právě ze zverimexu. Nebyla však v běžné nabídce - musel jsem si ji objednat skrze onen zverimex od chovatele. To se samozřejmě odrazilo na ceně, která byla poměrně vysoká. Dalším, o mnoho lepším způsobem, jsou různé teraristické burzy. Tam už na spoustu pěkných kousků narazit můžete a pravděpodobně se setkáte i s nižšími cenami. A třetím, zřejmě úplně nejlepším způsobem, jsou běžní amatérští chovatelé. Zkuste si sednout k internetu a prohlédnout si inzeráty, kterých je tam nespočet. Jistě najdete nějaký ze svého okolí a podaří se vám se s inzerentem domluvit. U takto získané žabky máte mnohem větší pravděpodobnost, že jde o zdravého jedince, nemluvě o nižší ceně a možnosti si o jeho chovu popovídat s listovnice červenooká (Agalychnis callidryas)někým, kdo má zkušenosti nejen s prodejem, ale i opravdovým chovem. Dalším plusem je to, že žabka nepochází z čerstvého odchytu v přírodě (s čímž se mnohdy můžeme setkat právě na burzách či v e-shopech specializovaných na obojživelníky). Když jsem se už několikrát zmínil o ceně, stálo by za to říci trochu konkrétněji, jaké částky si máme připravit. Podle vzácnosti daného druhu to bývá od 100 Kč po nějaké 2000 Kč za kus. Ale nikdo neříká, že nemůžete od chovatele dostat žabku zadarmo nebo naopak koupit nějaký sběratelský „špek" za 5000 Kč.
 

 

Zařízení terária

 
   Před tím, než si žabku pořídíme, je potřeba mít zařízené terárium/paludárium/vitrínu, kde ji chceme chovat. My, pěstitelé masožravek, to často máme silně zjednodušené, jestliže máme doma vitrínu pro kytky. Vždyť třeba takové láčkovky chtějí velice podobné podmínky jako tyto žáby. Terárium by mělo být vysoké aspoň 50 cm a měl by v něm být dostatek rostlin ke šplhání. Teplota vyhovuje pokojová, RVV spíše vyšší (70-100%). Umělé osvětlení asi není podmínkou, ale myslím si, že napomáhá žábám udržovat si svůj biorytmus, tj. když zářivky zhasnou, žáby se probouzí a naopak. Větráčky a mlžiče nedělají problém; jen je nutné je dostatečně zabezpečit, aby například žába nestrčila nohu do vrtule nebo nedostala ránu od špatně zaizolovaných elektrických kabelů. Nutná je též vyšší opatrnost při manipulaci s květináči, obzvlášť když nevíme, kde zrovna žába spí. Na materiálu, který použijeme na dně terária tolik nesejde - žáby na zem moc často nelezou (mluvíme-li o těch stromových). Já například používám keramzit, jiný tam má rákosnička žilkovaná (Leptopelis vermiculatus)rašelinu a další třeba jen vodu. Pokud nebudeme mít na dně vodu, doporučil bych dát někam aspoň malou vodní nádržku, kam si žáby mohou sednout. Některé toho využijí, jiné tam v životě nevlezou. Je to velice individuální. Minimálně ji však využijeme my k namáčení si rukou před manipulací se žábou, abychom jí nepoškodili citlivou kůži.


 

Soužití s rostlinami

 
   Logickou otázkou při chovu žabek mezi masožravými rostlinami je „A nesežere je to?". Nesežere. Asi jedinými masožravkami, které by je teoreticky mohly ohrozit, jsou láčkovky (Nepenthes). Žáby však nemají vůbec chuť lézt do pastí, byť by se tam třeba vešly. A kdyby tam vlezly či spadly, dlouhé nohy a schopnost skákat by jim jistě napomohly dostat se ven. To samozřejmě platí pro pasti běžných velikostí. Pokud by někdo měl ve vitríně Nepenthes truncata s láčkami půl metru vysokými, za předchozí výrok nemohu ručit. Tyhle věci je třeba sledovat během prvních dnů, možná týdnů - pak už člověk zhruba ví, co žábám hrozí a co ne. Samozřejmě hrozba poškození může být i úplně opačná. Žáby svým pohybem mohou rostliny trochu sešlapat. To se ale stává jen velice výjimečně, pokud pěstitel ví, že výsevy a podobně náchylné objekty, které by žába poškodila, když si na ně sedne, musí zakrývat. Když jsem to ještě nevěděl, musel jsem sbírat výsevy láčkovek ze stěn terária - nic příjemného. Od té doby si dávám pozor. Žáby rády spí na listech větších druhů láčkovek (u mě například nedají dopustit na Nepenthes rafflesiana). Občas na listech zanechají své exkrementy, takže listy v podstatě pohnojí (Kam se na to hrabou roriduly se svými symbiotickými klopuškami, že?). Pokud do terária vypouštíme cvrčky nebo kobylky, hrozí, že okousají listy rostlin (ale není to až tak zlé). Naučil jsem se vždy před vypuštěním živé potravy dát do jejich krabičky něco zeleného, čeho se dostatečně nažerou a pak nemají takovou chuť rákosnička žilkovaná (Leptopelis vermiculatus)na okousávání rostlin v teráriu. Aspoň si to tedy myslím. Michal Rubeš to vyřešil pro své gekony tak, že dává cvrčky do vysoké nádoby a gekoni si pro ně lezou. U žab to ale není možné, jelikož se jim dolů nechce - to je stejné jako s pastmi láčkovek.


 

Závěrem...

 
   Závěrem bych chtěl popřát všem, kteří se pro toto krásné zpestření vitrín s masožravkami (nebo i vybudování samostatných terárií) rozhodnou, hodně štěstí při chovu svých žabek. Nutno podotknout, že žáby mají poměrně vysokou úmrtnost po přenosu domů (hlavně pokud jsou z odchytu a ne odchované), takže se nenechte odradit prvotním neúspěchem. I já o jednu žabku přišel (sameček Leptopelis vermiculatus). Další dvě mi však dělají radost a pokud se naskytne příležitost, rád jejich počet zvýším.


 

Mnou chované druhy

 
listovnice červenooká nebo také nádherná (Agalychnis callidryas)
 Jeden z nejznámějších, ale také obtížněji sehnatelných a finančně náročných druhů. Výrazné červené oči v kontrastu se zeleným tělem, modrými pruhy na bocích a oranžovými prsty dělají z této středoamerické žabičky hotové umělecké dílo. I přes toto zbarvení není vůbec jedovatá. Při rákosnička žilkovaná (Leptopelis vermiculatus)spánku se mění v nevýraznou zelenou vyvýšeninu na spodu listu, vše barevné schová našim zrakům (... tedy pokud si neustele na průhledném skle). Dorůstá až 7 cm. Na fotografiích sameček.


rákosnička žilkovaná (Leptopelis vermiculatus)
 Často chovaný druh, který není až takový problém sehnat. Samičky jsou výrazně robustnější než samečkové (fotky 5 a 6 samička, fotka 7 mladý sameček). V mládí má tento druh krásné smaragdové zbarvení, které však v dospělosti ztrácí (jen samečkům jistý náznak zůstává) a jde do různých odstínů hnědé, které pak podle nálady a prostředí mění. Velikost tohoto druhu je u samiček okolo 6-8 cm, u samečků 3-5 cm.
 

 




 
 


 
11.01.2015 11:53:02
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one