stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Měchýřková invaze (26) - zakončení a shrnutí

aneb Vzájemná konkurenceschopnost vybraných druhů terestrických bublinatek

vloženo 12. března 2013
   Už je to tři roky, co mi doma leží miska s bublinatkami ponechaná svému samostatnému bezzásahovému vývoji. Začátkem září 2009 jsem vás informoval o novém začínajícím experimentu. Pojďme si připomenout, čeho se týkal, jak se vyvíjel a nakonec i jak skončil.
   Snad každému pěstiteli terestrických bublinatek se občas stane, že některá z „bublin" nenápadně přeleze do sousedních květináčků nebo pomocí drobných semínek ještě dál. Myslím, že taková Utricularia subulata či některé formy Utricularia bisquamata jsou tím nejtypičtější. Jejich semínka se dostanou všude a tak často bývají spolubydlícími třeba u rosnatek. Já sám jsem si takto několik bublinatek přinesl domů se zakoupenými rostlinami. Nejprve jsem z toho měl radost, která skončila, když se nenápadně přistěhovaly i mezi Utricularia nephrophylla. Z husté spleti prýtů je nevymotáte, z několika očištěných prýtů Utricularia nephrophylla je třeba založit novou kulturu.

   Zmíněná U. subulata je silná pomocí svých semen. Vegetativní šíření jí už tak bravurně nejde, porovnávám-li s jinými podobnými druhy. To mě přivedlo k nápadu udělat netradiční experiment s terestrickými kobercovitě rostoucími druhy bublinatek.

   Vybral jsem 10 druhů bublinatek z této skupiny plus Utricularia gibba, která má trochu odlišný způsob růstu. Všechny jsem vsadil do společné nádoby, přičemž jsem se samozřejmě snažil od každého druhu dát stejně velký kousek trsu, aby některý neměl počáteční výhodu. Utricularia gibba byla díky rozdílnému způsobu růstu přimíchána do substrátu, takže byla v menší hustotě již po celé misce. Jako substrát jsem použil směs rašeliny, písku a perlitu (cca 2:1:1), v které už nějaký čas rostly jiné rostliny, takže je substrát biologicky stabilní a neměly by hrozit žádné plísně či podobné nepříjemnosti. Nádoba je z průhledného plastu a má rozměry pouze 14 × 8 × 6 cm. Průhlednost stěn zjednodušuje pozorování a malé rozměry přidávají experimentu na dramatičnosti. Hlavním cílem totiž bylo zjistit, který druh vydrží v tomto konkurenčním boji nejdéle a nakonec vybojuje celou nádobu pro sebe.



   Pravidelně jsem zapisoval dění v nádobě a sledoval, který z druhů roste rychle, který pomalu, který zmizel, který naopak rychle expanduje po celé misce a tak podobně. Pro zpestření jsem do nádoby vsadil ještě dvě rostliny Drosera nidiformis a stejný počet Drosera capensis. Bublinatky to žádným zásadním způsobem neovlivnilo, ale bylo zajímavé, jak v takto stísněných podmínkách (substrát prorostlý bublinatkami) dokáží rosnatky růst. Drosera nidiformis to po čase vzdala, ale Drosera capensis vydržela až do úplného konce - má opravdu tvrdý kořínek. Rostliny jsou však viditelně menší než ty, pěstované v běžných podmínkách.

   Dva roky jsem vcelku pravidelně informoval na fóru o dění v nádobě, třetí rok jsem to již vzdal, protože nebylo o čem psát. Přestože už zbýval poslední druh bublinatky, který všechny ostatní vytlačil, v experimentu jsem dále pokračoval. Chtěl jsem zjistit, jak dlouho vydrží žít v substrátu, jež je složen z většiny jen z odumřelých částí bublinatek. Za ty tři roky už je pochopitelně plný také minerálů z vody, které takovýmto rostlinám nedělají příliš dobře. Ale světe div se! Poslední druh bublinatky, který v nádobě vydržel, překonal mou trpělivost a vydržel až do napsání tohoto shrnujícího článku. Několik prýtů jakoby čekalo, až se podmínky zázrakem vylepší a budou moci začít novou expanzi, novou invazi.



   A jak si tedy vedly konkrétní druhy bublinatek? Už to konečně prozradím. Konkurenčně nejsilnější se ukázala být Utricularia sandersonii. Ze svých sbírek ji známe právě jako tu, která dokáže pomocí svých šlahounů přelézat do sousedních květináčů a rychle se tedy vegetativně množit a šířit. To ji v tomto boji náramně pomohlo, protože jako první obsadila všechna místa v nádobě (viz. přiložené fotografie). Dalším úspěšným druhem je jí příbuzná Utricularia livida. Poměrně dlouho vydržely vzdorovat také Utricularia subulata, U. pubescens a překvapivě i U. dichotoma. O stupínek slabší byly druhy Utricularia warburgii, U. bisquamata a U. monanthos. Zbylé druhy Utricularia gibba, U. flaccida a U. graminifolia se ukázaly v této konkurenci jako nejméně zdatné a z nádoby vymizely jako první.

Seznam druhů z experimentu: 
Utricularia bisquamata
Utricularia dichotoma
Utricularia flaccida
Utricularia gibba
Utricularia livida
Utricularia monanthos
Utricularia pubescens
Utricularia graminifolia
Utricularia sandersonii

Utricularia subulata
Utricularia warburgii









12.03.2013 09:50:24
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one