stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Láčkovice a rosnolist celoročně venku – nic nemožného

vloženo 20. srpna 2011
    Možná si vzpomenete na nedávný článek „Láčkovice se zimy nebojí…", v němž jsem stručně popisoval teplotní toleranci láčkovice australské a nastínil i (nejistou) možnost celoročního venkovního umístění. A něco takového se mi letošní zimu podařilo uskutečnit…
 
 Láčkovici a mnohé další rostliny jsem na jaře přenesl do svého zahradního pařeniště, kde tradičně přečkávají teplé vegetační období a s prvními mrazíky je uklízím opět domů. Tento rok se tak však nestalo. Ne že bych to neplánoval, ale rychlý nástup mrazů mě donutil rostliny v pařeništi nechat o mnoho déle, než bylo v plánu, a tak se mi v hlavě začaly honit myšlenky o ponechání některých údajně teplomilnějších rostlin venku přes celou zimu. Z minulých let mám již úspěšně vyzkoušené venkovní zimování špirlic, darlingtonie, mucholapek, temperátních tučnic, rosnatek, bublinatek a aldrovandky. Letos jsem navíc ponechal venku již zmíněnou láčkovici australskou (Cephalotus follicularis) a několik rosnolistů lusitánských (Drosophyllum lusitanicum). Samozřejmě se mi do pařeniště i letos dostali „černí pasažéři" ve formě některých terestrických bublinatek či rosnatky kapské.

 
http://nd05.jxs.cz/967/347/7a7b98a1a9_79095532_o1.jpg?1313869925


 K pařeništi nutno dodat, že bylo poctivě zateplené izolačními materiály, a pokud to bylo možné, i vrstvou sněhu. Teplota, předpokládám, nesahala pod hranici -5 °C. Při dlouhých mrazech nebo když jsem pařeniště v mrazech otvíral, jsem se snažil po uzavření teplotu opět zvýšit jednou jednoduchou, zato účinnou metodou. Nechal jsem uvnitř láhev s horkou vodou, která prostor dokonale zbavila mrazu a nastolila na několik dní přijatelnou teplotu (zde hodně pomohla izolace a sněhová přikrývka). Mnohem větším stresem než samotná teplota pro rostliny možná byl dlouhý pobyt ve vlhkých prostorách bez světla. Růst byl sice téměř úplně zastavený, avšak pokud na tak dlouhou dormaci nejsou rostliny stavěné, může jim to dělat problémy a jsou mnohem zranitelnější. Tím by se vysvětlilo, proč například terestrické bublinatky vloni vydržely až do jara a až při oteplení, zřejmě díky vyčerpání, uhnily. I letos jsem v pařeništi vzorky 2 druhů nechal. Utricularia pubescens vydržela do brzkého jara a pak zmizela, uhnila. Druhá, Utricularia warburgii, však tento boj vyhrála a začíná plnohodnotně růst.

 
http://nd05.jxs.cz/975/206/f68c157f41_79095534_o1.jpg?1313869927


 Rosnolisty jsem měl v plánu nechat venku už od začátku jejich pěstování - doma na jejich velké květináče není místo, takže je to jedna z mála možností, jak je mohu pěstovat. S jistými ztrátami jsem proto již počítal. Jednalo se o dvě různé lokalizované formy, dohromady asi o šesti jedincích. Všechny byly vysety teprve v zimě 2009/2010, šlo tedy o roční semenáče. Některé již měly velikosti blížící se dospělým rostlinám, jiné sotva několik cm (např. proto, že vyklíčily až na podzim). Během zimy se ukázalo, že malé semenáče nejsou schopny takto kruté podmínky vydržet. Zatímco větší rostliny odolávaly, malé již byly kompletně černé. Nakonec vydržela jen jediné rostlina - ta největší a nejvitálnější. I to však beru za úspěch. Pro zajímavost uvedu, že jedna z rostlin, která to nakonec nezvládla, v zimě vykvetla. Začala růst nezdravě vytáhle a na konci jejího kmínku se objevilo poupě. Trvalo dlouho, než se v tak nízkých teplotách vyvinulo, nakonec ale vykvetlo (i když se květ nikdy úplně neotevřel). Krátce po uvadnutí květu celá rostlina uhnila. Zajímavé bylo nejen načasování, ale i fakt, že vykvetl teprve rok starý semenáč, což u rosnolistů nebývá zvykem. 

 
http://nd05.jxs.cz/079/149/e30a20f800_79095538_o1.jpg?1313869930


 Pojďme se teď podívat na láčkovice. I u nich jsem venku nechával 2 různé formy. Jednu velkou, kterou již několik let pěstuji a druhou, menší, kterou jsem si nedávno přivezl z výstavy Darwiniany. Nebudu vás napínat… Vydržely to všechny rostliny a vypadá to, že umírání se již konat nebude (pozn.: psáno v květnu). Celou zimu rostliny vypadaly velmi pěkně, až mě to překvapilo. Dostaly krásné tmavě vínové zbarvení a láčky vůbec neměly tendenci rychle odcházet, jak by se dalo čekat. S jarním oteplením však přišel zlom, kdy jsem se o láčkovice opravdu bál. Během chvíle jim odešlo celé olistění a zůstaly jen středy růžic. Teď, když píšu tento článek (květen), již mohu říci, že to s největší pravděpodobností všechny přežijí. Z listových srdíček se klubou první lístky a oddenky obrážejí i ze stran. I přesto, že to přežily, bych takovéto zimování pro láčkovice nedoporučil. Ideální je chladná světlá místnost s teplotami 0 - 10 °C. Zimování venku je dost vysílilo, tomu se příště raději vyhnu.    

 
http://nd05.jxs.cz/832/945/1770721d0e_79095541_o1.jpg?1313869932


Co dodat závěrem? Nebojte se zkoušet nevyzkoušené. Občas můžete něco ztratit, ale i to je zkušenost, která se počítá!

 
http://nd05.jxs.cz/443/176/5938b8134d_79095544_o1.jpg?1313869936









 
06.08.2014 16:19:49
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one