stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

Drosera intermedia v ČR aneb Jak se daří naší nejvzácnější rosnatce

vloženo 23. listopadu 2015
 
Rosnatky (Drosera) jsou vzácným a zajímavým prvkem naší flóry. Jedná se o drobné masožravé rostliny s adhezními pastmi, ekologicky vázané na mokřadní biotopy s minimální konkurencí okolní vegetace.
Na území České republiky se přirozeně vyskytují tři druhy rosnatek a jeden kříženec. Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) je suverénně nejběžnější z nich, přesto však patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny. Obývá velkou část českých rašelinišť, ale též mokrých luk nebo zatopených pískoven. Rosnatka anglická (Drosera anglica) je už podstatně vzácnější. Vyjma několika velmi bohatých horských lokalit na Šumavě jsou všechny její populace poměrně slabé a ani jejich počet není veliký. Větší ekologická náročnost této rosnatky z ní dělá kriticky ohrožený druh. Lokality Drosera anglica, jimiž jsou obvykle dobře zachovalá rašeliniště, vyhovují též předchozímu druhu, který je ve většině případů také obývá. Z tohoto soužití někdy vzniká sterilní kříženec rosnatka obvejčitá (Drosera × obovata), jež nese přechodné morfologické znaky obou rodičů. Existují lokality, na kterých dokonce početně převažuje nad rodičovskými druhy. Posledním druhem, který jsem nezmínil, je rosnatka prostřední (Drosera intermedia). Té se hodlám věnovat v tomto článku podrobněji.
 
Drosera intermedia 02.jpg
Drosera intermedia 10.jpg
 
Rosnatka prostřední je, jak již název článku napovídá, z našich rosnatek tou nejvzácnější. Ubývání vhodných biotopů ji dostalo na seznam kriticky ohrožených druhů ČR a počet jejích populací bychom napočítali na prstech u rukou. Pokud bychom uvažovali jen původní populace, dost možná by nám stačila ruka jen jedna.
 
O tento druh jsem se v letošním roce začal více zajímat a rozhodl se navštívit všechny jeho současné lokality, přesněji lokality, u nichž jsem očekával aspoň malou pravděpodobnost výskytu. Nashromáždil jsem poměrně velké množství současných i historických záznamů o nálezech rosnatky prostřední na území ČR a podle nich pak řadu lokalit osobně prozkoumal. Ne vždy to bylo jednoduché. Někdy to ztěžovaly dlouhé vzdálenosti, jindy zas bobří hráze všude kolem rybníka a naprosto vždy otravní komáři, kloši a jiní nepřátelé z mokřadů. Někdy bylo úspěšné nalezení překvapivě krásné populace otázkou minut, jindy ani po hodinách hledání a prodírání se hustou vegetací rosnatka nalezena nebyla.
 
Drosera intermedia 07.jpg
Drosera intermedia 08.jpg

Rosnatka prostřední je vytrvalá bylina tvořící přízemní listové růžice. Listy jsou polovzpřímené a jejich délka bývá nejčastěji okolo 5 cm. Čepel listu má lžičkovitý tvar a na své svrchní straně je vybavena četnými žláznatými trichomy s adaptací k masožravosti, jak je u tohoto rodu typické. Zbarvení rostlin je od zelené u přistíněných jedinců po charakteristicky vínově fialovou až červenou u vitálních rostlin rostoucích na plném slunci. Krásně zbarvené porosty této rosnatky pozná vycvičené oko již z dálky. Při bližším pohledu jsou dobrými determinačními znaky semeníky, které má Drosera intermedia ze všech našich rosnatek největší. Semena mají rovněž úplně jiný tvar a strukturu než semena Drosera rotundifolia a Drosera anglica. Tvar listů může být zavádějícím znakem, neboť za určitých podmínek může splývat s druhem Drosera anglica. Výrazný rozdíl je však v tom, jak z listové růžice vyrůstají květní stvoly. Zatímco u Drosera anglica rostou přímo ze středu růžice a rovnou směřují vzhůru, u Drosera intermedia rostou z boku a od kmínku mívají velký odstup.
 
Ač je u nás rosnatka prostřední velikou vzácností, ve světě se jedná o jeden z více rozšířených druhů rodu. V Evropě roste od severu Španělska, Portugalska a Itálie až po severní polární kruh. Na východ zasahuje do Pobaltí, na Ukrajinu, do horských oblastí Turecka a na Kavkaz. V Severní Americe obývá východní pobřeží od Newfoundlandu po Floridu. V takovýchto podmínkách přečkává mrazivou zimu ve formě zhuštěných silně redukovaných listů tvořících přezimovací pupen – hibernakulum. Odlišně se chovají populace na severu Jižní Ameriky v Guyanské vysočině a populace na Kubě. Ty na zimu nezatahují a chovají se podobně jako (sub)tropické druhy rosnatek.
 
Drosera intermedia 01.jpg
Drosera intermedia 05.jpg
Drosera intermedia 12.jpg
Drosera intermedia 18.jpg

Existuje několik kříženců s rosnatkou prostřední. Často pěstovaný je například přírodní hybrid ze Severní Ameriky s druhem Drosera filiformis, nazývaný jako Drosera × hybrida. V přírodě může vznikat též kříženec s Drosera rotundifolia, nazýváme jej Drosera × beleziana. Zajímavé je, že vzniká jen někde; v naší přírodě nikdy nebyl nalezen, přestože na valné většině lokalit Drosera intermedia se Drosera rotundifolia také vyskytuje. Existují i další kříženci, například s Drosera capillaris nebo Drosera brevifolia.
 
Drosera intermedia v ČR obývá dobře zachovalá rašeliniště se specifickým vodním režimem, který v sobě zahrnuje sezónní mírné zaplavování. Záplavy (třeba jen několik centimetrů nad terén) zajistí, že drtivá většina konkurenční vegetace na lokalitě nevydrží a rosnatka má prostor takřka jen pro sebe. Je konkurenčně velice málo zdatná a zarůstání okolní vegetací mnohdy znamená zánik její populace. Příčinou může být třeba jen drobná změna vodního režimu rybníka a tím pádem i k němu přilehlých mokřadů. Je to striktní heliofyt rostoucí na nejvíce exponovaných a nejmokřejších částech rašelinišť. Návštěvy lokalit této rosnatky proto bývají náročnější botanickou disciplínou. Na druhou stranu jednodušší než u vodních druhů bublinatek (Utricularia spp.), které rostou v ještě o jeden stupeň mokřejších částech rašelinišť. Často i těch samých, kde můžeme nalézt Drosera intermedia.
 
Drosera intermedia 11.jpg
Drosera intermedia 16.jpg
Drosera intermedia 17.jpg
Drosera intermedia 19.jpg

Rosnatka prostřední má jednu specialitu. Ne vždy ji na lokalitách nalezneme, i když jsme si jisti, že předchozí rok jich tam rostly desetitisíce kusů. Tvoří v půdě bohatou semennou banku a v případě nevhodných podmínek celá populace z lokality vymizí. Jakmile dojde k obnovení příznivých podmínek, semínka začnou ve velkých počtech klíčit a brzy dojde k obnovení původní populace; rostliny rychle dospívají. Typické je to například při vysychání lokalit v době výrazného letního sucha. Krátkodobé narušení vhodných ekologických podmínek tedy pro tento druh není významnou hrozbou, stejně tak ničení konkrétních jedinců rostlin, ať už zvěří (častá jsou v těchto lokalitách divoká prasata a srnci) nebo dokonce člověkem. Důležité je, aby si lokalita dlouhodobě udržela svůj vodní režim, čili aby nedošlo například k trvalému snížení vodního stavu a následného zarůstání travami. Podobně fatální následky by pravděpodobně mohla mít též změna chemismu půdy (splachy z polí). Troufám si tvrdit, že lokality zaniklé v posledních několika desetiletích mají v případě obnovení vyhovujícího vodního režimu a zajištění otevřených ploch vhodných pro růst druhu stále vysokou šanci na samovolné obnovení populace Drosera intermedia ze semenné banky v půdě.
 
Pojďme se podívat na jádro celého článku, čili na současné rozšíření a stav Drosera intermedia v české přírodě. Vytipoval jsem si 10 lokalit, u kterých je jistý nebo velice pravděpodobný výskyt hledaného druhu. Byla to jedna lokalita u Chebu, tři lokality v CHKO Český les, čtyři lokality v CHKO Třeboňsko a okolí a dvě nepůvodní lokality na Českolipsku. Nečekejte GPS souřadnice ani přesné názvy míst. Trochu zkušenější botanik, znalý českých mokřadů, však podle popisu místa jistě identifikovat zvládne. Putování po lokalitách probíhalo v polovině července 2015, jen lokality na Českolipsku, které jsem už dobře znal z dřívějška, jsem navštívil až začátkem září téhož roku.
 
Drosera intermedia 14.jpg
Drosera intermedia 13.jpg

První lokalitou byla přírodní rezervace v blízkosti západočeského města Chebu. Jednalo se o silně podmáčený komplex lesních rybníků a rašelinišť s opravdu bohatou skladbou vzácných mokřadních druhů. Řada ostřic (Carex spp.), do jejichž určování si zatím netroufám, několik druhů bublinatek (Utricularia spp.), všudypřítomná klikva bahenní (Oxycoccus palustris), porosty rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia) a ve výčtu by šlo pokračovat. Důležité však je, že mezi vzácnými druhy této lokality figuruje i hledaná rosnatka prostřední. Našel jsem ji na dvou od sebe nepříliš vzdálených mikrolokalitách, oddělených sušším pásem dřevin. Početnost jsem na místě odhadl na vyšší stovky jedinců a subjektivně lokalitu hodnotím jako bohatou a perspektivní. Rostliny často rostly i v mírném zastínění vegetací, což se projevilo jejich větším vzrůstem a barvou více do zelena. Svůj podíl na tom jistě měly vysoké stromy rostoucí kolem rašelinišť – omezují přísun světla zejména v ranních a večerních hodinách.
 
Drosera intermedia loc1 03.jpg
Drosera intermedia loc1 02.jpg
Drosera intermedia loc1 01.jpg
Drosera intermedia loc1 04.jpg

Druhá zastávka byla v CHKO Český les, nedaleko obce Přimda. Podle mnoha informačních zdrojů rosnatka prostřední obývá rašeliniště přilehlé ke zdejšímu rybníku. Rybník je rozlohou poměrně velký, ale já mám informace, kde přibližně hledat. Zrada nastává ve chvíli, kdy opouštím auto a zjišťuji, jak je rybník nepřístupný. Vydávám se hlemýždí rychlostí přes podmáčený okraj rybníka na jeho opačnou stranu. Po čase je mi jasné, že za tuto situaci mohu poděkovat zdejším obyvatelům, bobrům, kterým se zjevně podařilo zahradit přítoky a z lesa udělat svůj soukromý mokřadní ráj, kam kromě nich může vstoupit nanejvýš tak botanik pátrající po Drosera intermedia. Nebudu vás napínat, rosnatky jsem ani po dlouhém hledání nenašel. Tím však rozhodně netvrdím, že zde nerostou. Vzhledem k tomu, že v roce 2013 byl v tomto místě druh ověřen jistou botaničkou (napočítala 27 růžic D. intermedia) a přístupnost lokality byla v době mé návštěvy taková, jaká byla, jsem si takřka jist, že jsem pouze špatně hledal. Později jsem se od Správy CHKO Český les dověděl, že populace rosnatky prostřední je tu stále aktuální, avšak i přes ochranářské snahy, jako je kosení, odstraňování náletů a narušování drnů, její stavy klesají. Biotop je údajně v pořádku, ale perspektivnost této populace rosnatky je nejistá.  
 
Drosera intermedia loc2 04.jpg
Drosera intermedia loc2 02.jpg
Drosera intermedia loc2 01.jpg
Drosera intermedia loc2 03.jpg

Popojíždím nedaleko k malému lesnímu rybníčku. Tentokrát se jedná o přírodní památku, vyhlášenou teprve před několika lety zejména za účelem ochrany rosnatky prostřední. Z dálky rybník a jeho okolí vůbec nevypadá jako standardní lokalita Drosera intermedia. Litorál je sice podmáčený, ale zarostlý vysokými ostřicemi a sítinami. O to větší překvapení bylo, když jsem ve volnější části porostu rosnatky opravdu objevil. A nebylo jich málo, populaci odhaduji na stovky jedinců. Na této lokalitě mě zaujalo víc věcí. Například to, že jsem nenalezl ani jednoho jedince Drosera rotundifolia. Na informační ceduli však byla udávána. Je mi záhadou, proč odolný druh jako Drosera rotundifolia z lokality (snad dočasně) vymizel a citlivý druh jako je Drosera intermedia se drží v tak velkých počtech, i když lokalita nevypadá příznivě (větší zastínění konkurenční vegetací než běžně bývá). Lokalita v době mé návštěvy hostila velký počet rostlin a věřím, že v případě vhodného managementu může být i dlouhodobým útočištěm tohoto vzácného druhu. Vhodným managementem mám na mysli zejména narušování drnu a odstraňování konkurenční vegetace, pokud začne být pro rosnatky omezující. Význam naleziště vidím i v tom, jak je zdejší biotop jiný než ostatní, na nichž druh recentně roste.   
 
Drosera intermedia loc3 02.jpg
Drosera intermedia loc3 03.jpg
Drosera intermedia loc3 01.jpg
Drosera intermedia loc3 04.jpg

Pokračuji několik kilometrů na přírodní rezervaci u hranic s Německem. Krásná soustava ukázkových lesních rašelinišť s překrásnými hustými porosty Drosera rotundifolia. Takové červené koberce se opravdu jen tak nevidí. Všude odkvetlé suchopýry (Eriophorum sp.), v jezírcích bohaté porosty bublinatky menší (Utricularia minor). Ale po Drosera intermedia jsem pátral marně. Opět překvapující, jelikož zrovna na takové lokalitě bych si ji dokázal dobře představit. Ale asi nejsem jediný s takovou představivostí. Podle dostupných zdrojů byla v tomto místě na sklonku 90. let minulého století rosnatka pokusně vyseta a není tu tedy původní. Poslední záznam o nálezu druhu mám z roku 2002, kdy tu jistý kolega napočítal desítky jedinců. Je možné, že jde nyní o krátkodobý výpadek, ale spíše se přikláním k názoru, že lokalita rosnatce z dlouhodobého hlediska nevyhovovala. Vzhledem k nepůvodnosti populace nejde o tak velkou škodu.
 
Drosera intermedia loc4 04.jpg
Drosera intermedia loc4 01.jpg
Drosera intermedia loc4 02.jpg
Drosera intermedia loc4 03.jpg

Další lokalita, kterou navštívím, se již nachází v CHKO Třeboňsko. Je jí rybník u obce Záblatí, na jehož břehu se populace nachází. Jdu najisto, jelikož toto místo znám již z dřívějška. Roste tu jedna z nejsilnějších původních populací druhu u nás. V nejlepších letech tu může být až 10 000 rostlin. Nyní odhaduji vyšší stovky kusů včetně mnoha klíčících semenáčů. Rostliny vypadají opravdu velice vitálně a lokalita je rozhodně perspektivní i do budoucna.
 
Drosera intermedia loc5 01.jpg
Drosera intermedia loc5 02.jpg
Drosera intermedia loc5 03.jpg
Drosera intermedia loc5 04.jpg

Druhá třeboňská lokalita je však očekávaným zklamáním. Opět místo znám již z minulých let a jdu najisto. Ale pouze na lokalitu, nikoli za populací Drosera intermedia. Jedná se o přírodní rezervaci ležící blízko města Třeboně. Podmáčená kyselá louka uprostřed lesa dříve hostila populace všech našich rosnatek – Drosera rotundifolia, D. anglica, D. × obovata i D. intermedia. V současné době tu lze nalézt slabší populaci Drosera rotundifolia a poslední dožívající jedince Drosera anglica a Drosera × obovata. Drosera intermedia už je bohužel minulostí, byť ne úplně dávnou. Odhaduji, že ještě kolem roku 2010 bylo možné zbytky tohoto druhu nalézt. Lokalita kvůli nedostatečnému managementu více a více zarůstá, což je pro konkurenčně slabé rosnatky velkou ránou. Ještě v 80. letech minulého století se na lokalitě uměle narušovaly drny a tvořily tůňky za pomoci výbušnin. Když se od těchto praktik upustilo, lokalita začala zarůstat a samotné kosení, které nyní probíhá, není dostačující. Za předpokladu obnovení původního razantnějšího managementu má lokalita jistě velký potenciál na své obnovení do původního bohatství. Nyní hostí zbytky rosnatek, několik zbývajících jedinců prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), hrotnosemenky bílé (Rhynchospora alba) a spoustu majestátních pavouků lovčíků vodních (Dolomedes fimbriatus).  
 
Drosera intermedia loc6 02.jpg
Drosera intermedia loc6 01.jpg
Drosera intermedia loc6 03.jpg
Drosera intermedia loc6 04.jpg

Pokračuji v cestování po CHKO Třeboňsko a nedaleko Chlumu u Třeboně navštěvuji další lokalitu. Jde se o národní přírodní památku, která zahrnuje rybník a k němu přilehlá rašeliniště. A právě tato rašeliniště v jedné své části hostí velikou populaci rosnatky prostřední. Co se týče počtu jedinců, tradičně je lokalita podobně bohatá jako rybník u Záblatí. I zde se v nejlepších letech může počet jedinců vyšplhat i na deset tisíc. Já opět odhadl aktuální stav na vyšší stovky jedinců včetně spousty mladých semenáčů. Kromě Drosera intermedia na lokalitě samozřejmě roste i Drosera rotundifolia a za zmínku určitě stojí velmi početná populace hrotnosemenky bílé (Rhynchospora alba).
 
Drosera intermedia loc7 01.jpg
Drosera intermedia loc7 02.jpg
Drosera intermedia loc7 03.jpg
Drosera intermedia loc7 04.jpg

Přesouvám se na poslední třeboňskou lokalitu, přesněji už těsně za hranice CHKO Třeboňsko. Nacházím se u rybníka v blízkosti obce Příbraz. Dopředu už vím, zejména díky znalci zdejší přírody RNDr. Lubomíru Adamcovi, že výskyt rosnatky prostřední je zde historií a poslední nálezy jsou známy z roku 1999. Hladina vody zde stoupla na takovou úroveň, která je i pro rosnatku prostřední moc. Tento stav však vyhovuje zdejší bublinatce prostřední (Utricularia intermedia), která v době mé návštěvy bohatě kvetla. Věřím, že tato lokalita má doposud bohatou semennou banku rosnatky prostřední a v případě navrácení dřívějšího vodního režimu má nemalý potenciál na samovolné obnovení. 
 
Drosera intermedia loc8 01.jpg
Drosera intermedia loc8 02.jpg
Drosera intermedia loc8 03.jpg
Drosera intermedia loc8 04.jpg

Následující dvě lokality se nachází na Českolipsku, konkrétně v blízkosti obce Doksy. Obě mají společné to, že rosnatky prostřední jsou na nich uměle vysazené, a to nejspíše koncem 80. let minulého století a rostliny původně pochází z bohaté lokality nedaleko Chlumu u Třeboně. První z nich leží v NPP Swamp, což je komplex rašelinišť přiléhajících ke známému Máchovu jezeru. Zatímco na počátku tu byl porost o rozloze kolem dvou čtverečných metrů, nyní rosnatka zarůstá plochu větší než na jakékoli z předchozích lokalit a počet jedinců v některých letech suverénně předčí i nejpočetnější přirozené populace. Naštěstí nejde o nikterak invazní druh a ničemu tu nepřekáží. Lokalita rosnatce nadmíru svědčí a je tu i často vidět onen jev, kdy populace při vysychání kompletně zaniká a opět se bleskově obnovuje ze semenné banky. Kromě rosnatky prostřední na lokalitě roste též rosnatka okrouhlolistá, drobná populace uměle vysazené rosnatky anglické (a hybridní rosnatky obvejčité) a spousta dalších vzácných mokřadních druhů. Nejcennější z nich je zřejmě hrotnosemenka hnědá (Rhynchospora fusca), která má v okolí Máchova jezera svou poslední zbývající lokalitu v ČR.
 
Drosera intermedia loc9 04.jpg
Drosera intermedia loc9 01.jpg
Drosera intermedia loc9 02.jpg
Drosera intermedia loc9 03.jpg

Nedaleko od Máchova jezera se můžeme setkat ještě s druhou výsadbou Drosera intermedia. Tentokrát jde o nevelké lesní rašeliniště. Populace rosnatky prostřední se tu drží stabilně na stovkách jedinců a odhaduji, že zde nedochází k tak častému kolísání vodní hladiny. Navštěvuji to tu takřka každoročně už několik let a ani jednou jsem nezaznamenal výraznou změnu v početnosti rostlin nebo dočasné úplné vymizení, jak je u jiných lokalit běžné. Z dalších zajímavých druhů je tu pochopitelně rosnatka okrouhlolistá, ale také hrotnosemenka bílá nebo vzácný vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix).
 
Drosera intermedia loc10 04.jpg
Drosera intermedia loc10 01.jpg
Drosera intermedia loc10 02.jpg
Drosera intermedia loc10 03.jpg

Tím jsem pravděpodobně vyčerpal všechny současné lokality rosnatky prostřední v ČR. Historicky jich bylo na našem území více, zejména v okolí zmíněných lokalit v CHKO Třeboňsko se historicky vyskytovaly další mokřady s hledaným druhem. Známý historický výskyt je v NPR Rašeliniště Jizery v Jizerských horách. Dodnes se snad rosnatka vyskytuje za hranicemi na polské straně rozsáhlého rašeliništního komplexu.
Shrnutí: Rosnatku prostřední se mi podařilo nalézt na šesti lokalitách, a na jedné lokalitě, kde jsem nebyl s hledáním úspěšný, se dá její výskyt silně předpokládat. U dvou ze současných populací je jisté, že byly uměle založeny. Minimálně u dvou zaniklých populací odhaduji, že v případě navrácení správného vodního režimu nebo údržby biotopu se může rosnatka sama znovu objevit díky semenné bance v půdě.   

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří mi pomohli zkompletovat informace o výskytu druhu nebo mou práci jinak podpořili. Zejména RNDr. Lubomíru Adamcovi za cenné informace z oblasti CHKO Třeboňsko a odbornou kontrolu článku, AOPK ČR za poskytnutí nálezových dat, Správě CHKO Český les za poskytnutí informací ke zdejším lokalitám a příteli Janu Jelínkovi za jazykové korekce.
 
Drosera intermedia 09.jpg
Drosera intermedia 15.jpg
 
 
23.11.2015 21:53:03
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one