stránky Jakuba Štěpána s převážně masožravou tematikou

vloženo 17. března 2010
   Bryophyllum je (bývalý) rod čeledi tlusticovitých (Crassulaceaea), dnes se již správně jedná pouze o sekci rodu Kalanchoe. Proto se můžete setkat s Bryophyllum daigremontianum, a stejně tak s Kalanchoe daigremontiana. Já jsem zastáncem označení „Bryophyllum", proto budu používat tento, byť možná zastaralý, název. Slovo Bryophyllum volně přeložené z řečtiny znamená „rašící/rostoucí list", brzy se dozvíte proč. S českým jménem „naduť" se setkáme jen výjimečně.
   Jedná se o zajímavé sukulentní rostliny původem převážně z Madagaskaru, jižní Afriky a Asie. Charakterizuje je jedna netradiční schopnost - tvorba malých zárodků rostlin na okrajích každého listu, která je někdy nazývána falešnou viviparií. V rostlinné říši se termínem viviparie označuje klíčení semínek ještě v semenících na rostlině, v případě bryophyll se ale jedná spíše o vzdušné odnože. Tento efektivní způsob množení dělá z rodu Bryophyllum dokonalé invazní rostliny; zavlečené už jsou v nejrůznějších částech světa s vyhovujícím klimatem. 

   Rozeznáváme přes 20 druhů bryophyll a protože se ochotně kříží, existuje i celá řada jejich kříženců. Jejich velikosti jsou různé - od 10 cm až po rostliny přes metr vysoké, což je případ dvou nejčastěji pěstovaných druhů Bryophyllum delagoense (synonymum B. tubiflorum)a Bryophyllum daigremontianum. Tvar listů je nejčastěji oválný, trojúhelníkový nebo tyčinkovitý. Na okrajích jsou zubaté výčnělky, na kterých dochází k tvorbě mladých rostlinek. Většina druhů má tyto výčnělky po celém obvodu listů, některé pouze na špičkách (B. delagoense). Květy vyrůstají na vrcholu rostliny a jsou velmi ozdobné. Mají zvoncovitý tvar, barva bývá nejčastěji růžová, oranžová nebo fialová. Ale pozor, celé rostliny jsou jedovaté. Zřejmě i proto mají bryophylla využití v lékařství.

 
http://nd03.jxs.cz/539/867/5385430be9_66538755_o1.jpg?1277997563
list B. daigremontianum

   Pěstování bryophyll je velice jednoduchou záležitostí. Vhodnými pěstebními prostory můžou být okenní parapety, skleníky, pařeniště, zimní zahrady nebo můžeme rostliny na jaře vysadit přímo ven do záhonu - do příchodu mrazů budou spokojeně růst bez našeho přičinění. Předpokládejme však, že je chceme pěstovat v květináčích (přes zimu je to nutné). Vzhledem k větším rozměrům rostlin doporučuji používat objemnější nádoby, ale bez problému se dají pěstovat i v květináčcích s průměrem pod 10 cm, hrozí přitom však velké riziko převrhnutí a rostliny navíc mohou strádat. Substrát může být téměř jakýkoliv. Já například používám směs písku a zahradní půdy, občas přidám i rašelinu nebo nějaký hnojený substrát. Bryophylla rostou ve všem, substrátem si tedy hlavu rozhodně nelámejme. Kolikrát se mi i stalo, že se nějaké uchytilo v květináčcích s rosnatkami a bez problémů rostlo až do chvíle, kdy jsem usoudil, že by rosnatky mohlo utiskovat. Z toho vyplívá další bezstarostnost - zálivka. Přelití, přeschnutí, nic není vážný problém. Avšak jako optimum bych viděl udržování stále jemně vlhkého substrátu. Všechny druhy mají rády přímé slunce, při kterém jsou kompaktní, vybarvené a celkově mnohem lépe vypadající. Problém nedělá ani polostín nebo pěstování úplně bez přímého slunce. Akorát v zimě, kdy je světla opravdu málo, bryophylla znatelně strádají. Listy jsou vytáhlé, beztvaré, s velkými rozestupy a přestávají se tvořit vzdušné odnože. V zimě bych proto doporučoval zmírnit zálivku na minimum a (pokud možno) o několik stupňů snížit i teplotu. Co se nároků na teplotu týče, většině druhů vyhovuje rozmezí od 3°C do 40°C. Některé druhy, pokud jsou zvyklé, dokáží ojediněle a krátkodobě přežít i velmi mírné mrazíky. Zde platí, že mladé rostlinky jsou mnohem odolnější než dospělé.

 
http://nd03.jxs.cz/036/690/4cec44fe71_66538760_u.jpg?1277997569
detail listového výrůstku u B. daigremontianum

   Rozmnožování je velmi rychlé a jednoduché. Jako první metodu bych vyzdvihl malé (< 2 cm) zárodky rostlin vyrůstající na okrajích listů, zkráceně jim budu říkat „rozmnožovací tělíska". Nevím, zda existuje druh bryophylla, který je netvoří - všechny druhy, které znám, jich spolehlivě vytvářejí velké množství. Pokud tělísko necháme na listu dlouho, samo se zvětšuje a začíná se podobat vyvinuté rostlině. Při zafoukání větru či dotyku rukou se lehce uvolní a spadne pod mateční rostlinu. Já preferuji oddělení dříve, kdy tělíska mají pouze 2 děložní (pokud se jim tak dá říkat) lístky. V tomto stádiu se dají dokonce skladovat v ledničce (mám vyzkoušené úspěšné skladování po dobu 2 měsíců), podobně jako gemmy trpasličích rosnatek, narozdíl od kterých se ale skladují v suchu! Pokud zapomenete dospělou rostlinu venku a ona umrzne, rozmnožovací tělíska většinou vydrží. Jsou mnohem odolnější než dospělé rostliny. Jejich dopěstování není nic těžkého, stačí je položit na substrát a pěstovat v podobných podmínkách, jaké jsem popisoval pro pěstování dospělých rostlin. Do květuschopné velikosti se většina druhů dostane za 1-2 roky.

 
http://nd03.jxs.cz/278/609/a82b49779d_66538756_u.jpg?1277997565    http://nd03.jxs.cz/816/286/26365fcad3_66538761_u.jpg?1277997572
B. delagoense

   Další metodou rozmnožování je řízkování stonku. Nejjednodušší je uříznout růstový vrchol, ale řízkovat se dají i jiné části lodyhy. Řízek se zapíchne do substrátu a během několika týdnů zakoření, úspěšnost je 100 %. „Bezhlavý" pahýl ze strany lehce obrazí. Existují teorie o tom, že seříznutí vrcholu nabudí rostlinu ke kvetení. Něco na tom zřejmě bude, protože mé Bryophyllum delagoense vykvetlo právě po ulomení růstového vrcholu.

 
http://nd03.jxs.cz/123/281/15e545b390_66538763_o1.jpg?1277997573
květ B. delagoense

   Z některých zdrojů se můžeme dozvědět o možnosti množení listovými řízky. Několikrát jsem to zkoušel u B. delagoense a B. daigremontianum; až na malé výjimky to skončilo neúspěchem. Možná jsem dělal něco špatně nebo zrovna tyto dva druhy množit zmíněným způsobem tak dobře nejde. Každopádně to není nikterak nutné, když rostliny produkují rozmnožovací tělíska.

 
http://nd03.jxs.cz/836/053/e8a4f287aa_66538766_o1.jpg?1277997575
detail květu B. daigremontianum

   V našich podmínkách bryophylla kvetou nejčastěji v zimě. Květy u Bryophyllum delagoense a B. daigremontianum se v mých podmínkách ukázaly jako samosprašné. Semínka jsou drobná, produkovaná v hojném počtu. Pokusně jsem jich několik vysel mezi rosnatky a pár semenáčků vzešlo.

   Poprvé jsem se s tímto rodem seznámil v roce 2004 na ostrově Tenerife (Kanárské ostrovy), kde se ve volné přírodě vyskytuje Bryophyllum daigremontianum a Bryophyllum delagoense. Tři rozmnožovací tělíska B. daigremontianum jsem si přivezl domů, čímž se ve mně vzbudil zájem o tento zvláštní rod.















 
06.08.2014 12:51:38
Jakub Štěpán
 
Masožravé rostliny neboli masožravky
předchozí následující

Veškerý materiál použitý na těchto stránkách (obzvlášť fotografie) je chráněn autorskými právy. Není dovoleno jej dále šířit bez svolení autora.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one